5. Nebyls‘ v Rusku tak neraď. Progulky
Nejdřív to vypadalo, že zřízenkyně naši žádost nepochopila. Neměli jsme pocit, že by to nešlo pochopit, ale je možné, že se o lístek žádalo jinak, nebo s bumážkou (povolením). Věděli jsme, že Gorkij není zakázaný. Problém byl asi v tom, že se cestou přes nějaké zakryté oblasti jelo. Ještě chvíli jsme se pokoušeli, ale nakonec jsme ustoupili frontě, abychom nezdržovali. Když jsme ve vchodu do nádražní haly spatřili naší kavkazskou rukovoditělnicu, krve by se v nás nedořezal. Tvářila se jako bůh pomsty a ptala se co zamýšlíme. Když jsme se přiznali, podotkla bez vysvětlování pouze „nělzja“. Z pozdějších zážitků jsme pochopili, že o nás vědí obyvatelé ze širokého okolí a marně jsme si namlouvali, že nás nikdo nezná. Během potupné cesty v doprovodu na ubytovnu nám nakonec povolila Vjazniki, to ale až další neděli. Tuto jsme už stihli jen prozkoumat nejbližší okolí.
V očekávání další neděle se nám povedlo jen dvakrát proniknout k nádraží. Nejdříve na průzkum a podruhé proto, abychom nakoupili alkohol, neboť jsme z méně konformních komsomolců vytáhli informaci o jejich zdroji. V sobotu následujícího týdne se končila práce dříve. Vytratili jsme se do Novovjaznik a kolem půl jedné jsme se na místě někdejší prodejny alkoholu, proměněné na pevnost s malým okénkem vyzděným do bývalé výlohy, postavili do fronty mezi spořádané občany, toužící své rodinné slavnosti podpořit tolerovanou drogou. Na začátku omedajlovaní staříci, za nimi ostatní. V okolí prodejny se pohybovali podivně vyhlížející mužici s červenými nosy a igelitkami s lahvemi. Ve 13.00 hodin už byla fronta nějakých 50 lidí a vypukla dlouho očekávaná chvíle. Okénko se otevřelo a začaly se dít neuvěřitelné věci. Ochmelkové se jako vosy stáhli k výdejnímu místu a v jejich chumlu začal chaos, který měl za účel navrácení zálohovaných lahví a získání více než dvou povolených lahví na osobu. Gorbačův suchý zákon v praxi vypadal tak, že v první čtvrthodině odcházeli alkoholici uspokojení s plnými taškami vodek (v jiné dny šampaňského, nebo moldavského vína. Sortiment nebyl na výběr) a šťastnější občané, na které vybyla jedna nebo dvě lahve.
Tentokrát jsme byli svědky něčeho, co jsme dosud znali jen z výběhů antilop v zoologických zahradách. Uslyšeli jsme nejdříve duté rány. Uviděli jsme jak proti sobě stojí dva muži, ruce za zády a pak to přišlo. Rozeběhli se proti sobě a srazili se čely. Souboj trval do první krve. Dva z ochmelků se při čerpání mízy nepohodli za opovržlivé asistence vzorných občanů. Milicionář stojící opodál předstíral slepotu, aby nemusel zasahovat. Zřejmě to bylo běžné. Rychle jsme nakoupili a zmizeli. Měli jsme štěstí. Ten den se prodávala vodka a dvě lahve nám pomohly učinit naši drsnou realitu krásnější. Večer jsme se zmazali i s komsomolci. Milicionáře na motocyklu se sajdkárou, který si nás všechny přijel zkontrolovat jsme jen tak tak přesvědčili, že je „vsjo v parjadke“.
Podruhé jsme se dostali k vodce v gorodě Msťora, kam jsme byli zavezeni na organizovaný výlet. Původně bylo hlavní atrakcí museum lakovaných krabiček. Je to tradiční výrobek lidových řemesel, ale tady jsme tajili dech, jak se to podařilo skloubit se současností. Krabičky z papíru jsou lakovány tak dlouho, až získají pevnost dřeva a tenkost plechu. Umělecké ozdobné motivy čerpají z ruských bylin a nebo rostlinných motivů zvláště růží v červené a zlaté, barev, které vynikají na černém pozadí. Čestné místo za skleněnými vitrínami měly repliky krabic darované státníkům u příležitosti výročí či sjezdů. Že by tam chyběl Lenin nedoufejte. Ale poznávali jsme i současníky. Jen Gorbačova jsme postrádali, nebyl v kurzu. Přitom skvrna na čele by ho tak snadno identifikovala. Úspěšný den hlavně proto, že jsme si tam mnohem kulturněji zakoupili vodku jen ve frontě deseti lidí v prodejně maskované jako chaloupka.
Druhý den jsme do goroda Vjazniki jeli autobusem. Pamatuji si z něj jen ono totalitní ticho a tmavého námořníka odněkud ze Soči, jak si ve stoje hlídal svou překrásnou místní novomanželku.Vystoupili jsme na okraji města a hned jsme si všimli velkého chrámu u hřbitova. Uvnitř zrovna probíhala nějaká bohoslužba. Mě se to jevilo tak, že hejno věřících žen zpívajících vysokými hlásky pronásledovalo popa, který jim, zahnán do kouta, požehnal. Víc jsem nestihl, protože, spolu s kamarády, vyveden. Podél dřevěných domků, různě pokřivených pohybem podložních vrstev s neotvíratelnými okny nebo snad i dveřmi, jsme dorazili na náměstí obklopené novostavbami. Obchody byly zavřeny. Poznalo se to i na dálku tak, že na dřevěných vratech zakrývajících výlohy visely zámky pohádkových rozměrů. „Ten chci !“ Vykřikl jsem. Když jsem později nalezl obchod, kde je prodávali, změkl jsem při jeho 3kg váze a koupil jen jeho věrný sedmicentimetrový model.
„Što dělať v vosskressenije“ v takovém městě? Poprvé jsme ochutnali kvas, musím říct, že docela dobrý. Když jste zavřeli oči aby jste neviděli plecháček na řetízku, ze kterého všichni pili, připomínal kofolu. Pak občerstveni, jsme vyrazili do místního muzea. Koukáme na fotografie náměstí a něco se nám pořád nezdálo, Za budovou komisariátu (tu jsme identifikovali) se tyčily nádherné báně velkého pravoslavného kostela. „Kdě etot sabor?“ ptali jsme se děžurné. „Uničtožen(zničen)“ „Byli takije vremena“ (byly takové časy) odpověděla věcně. Ještě chvíli jsme rekognoskovali město a jeho atrakce a pak připraveni na nákupy odjeli do naší obce.
Příští sobotu jsme jeli do Vjaznik již s vydělanými rubly. Vyrazit jsme měli povoleno už ráno. Tentokrát jsme se raději vyhnuli chrámu a podél řeky mířili k tržišti. U řeky Kljazmy tekoucí od Vladimiru a vlévající se do Oky, jsme zahlédli občana jedoucího na kole. Právě před námi, jak upadl k řece, tak si lehl. Asi rybář, řekli jsme si. Ale kdepak. Polohu nezměnil ani on, ani jeho kolo celých 6 hodin, co jsme nakupovali. Dumal o žízni. Tržiště bylo zajímavé. Směs trhovců pod plachtovými přístřešky, prodávajících i exotické produkty přivezené nejspíš ze středního východu, nám nabízelo i hromadu melounů, na které seděla nějaká Kazaška. Potkali jsme ji ještě v jiném městě. Nejspíš ji sem i s hromadou letecky přepravil příslušný sovchoz a dokud neprodala nedostala se domů.
Dvě bábušky prodávaly pytlíky s natlučenými a červivými letními jablky za nekřesťanských 5 rublů za kilo. Nekoupili jsme. Věděli jsme o zahradě v Pasjolku Centralnom, s polorozbořeným plotem. Pod jabloní tam na židli, téměř schovaný v metrových kopřivách, dumal o žízni jakýsi mužik. Jablka v mnohem lepší kvalitě než na tržišti, co mu padaly na hlavu, nesbíral. Za oknem ovšem nechal dozrávat rajčata, která by to určitě stihla, kdyby nebyla podtržena za zelena. Rozum nám to nebral.
V železářství jsem narazil na poklad. Na regálu se na mně usmívaly busty všech sovětských státníků s výjimkou Stalina, kterého tu suploval Dzeržinskij ve velikostech od nadživotních, až ke kapesním velikostem. Rozhodně to nebyla žádná sprostá litina. Titan asi také ne, nejspíš nějaká slitina. Při balancování mezi touhou vlastnit bustu co největší a vahou zavazadla jsem nakonec volil dvě malé stejné busty Lenina akorát tak do ruky. Měl jsem sen udělat si z jedné z nich hlavici na šaltpáku svého budoucího vozu. Dnes už auto mám, ale úprava by obnášela komplikace. Druhou jsem exportoval do tehdy ještě západního Německa. Určitě se tam potutelně usmívá na nějakého Němce protože ten, komu jsem ji přivezl, neměl odvahu si ji ponechat.
http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/48517/6-Nebyls-v-Rusku-tak-nerad-Vesjolyje-vecera.html
Daniel Řehák
Spor o žlutou hvězdu
Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná
Daniel Řehák
Národní nebo nadnárodní ekonomika?
Letmé setkání se zaměstnancem v automobilovém průmyslu mi přineslo pár kusých informací o očekávání a vývoji výroby a prodeje v této, pro ČR klíčové branži, z nichž lze vyvodit některé asociace a závěry.
Daniel Řehák
EU za každou cenu
V roce 2003 jsem v referendu volil EU. Ve skutečnosti jsem volil vlastní iluzi. Představa, že EU do ČR přinese prosperitu a zmírnění ekonomické nerovnováhy, byla velkým omylem mnoha českých občanů.
Daniel Řehák
Osmašedesátý
Probuzen v 5 ráno otcem, sledoval jsem nekonečný proud tanků a zásobovacích náklaďáků přijíždějících po Ústecké hlavní třídě z někdejší NDR. Bylo to 5 dní poté, co jsme se vrátili z cesty po severní Evropě.
Daniel Řehák
Nevěřím.
Francii pro jejich zradu spojenecké smlouvy ČSR, i za to, že jí k tomu Velké Británie tenkrát pomohla. Nevěřím Německu, za podvodný důvod k rozpoutání 2.světové války.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Zelenskyj odvolal šéfa kybernetické špionáže kvůli skandálu s bytem manželky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odvolal šéfa kybernetického oddělení tajné služby SBU...
V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel
V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 274
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x
Large Visitor Globe
Seznam rubrik
- http://danielrehak.blog.idnes.
- MAŠÍBL
- Cestovatelské
- Sny
- Vojna
- Anekdoty
- Úvahy
- Poutník
- Osobní
- Nezařazené