1. Nebyls‘ v Rusku tak neraď. Cesta do Vladimiru.

Poslední stádium CCCP mělo svůj půvab a kdo ho nezažil, může jen litovat. Malý střípek z neuvěřitelné země kde „včera již znamenalo předevčírem“ zde pro sebe i pro vás..

gorod Vladimir

„Vloni (tj v roce 1986) se studenti pedagogické fakulty v Ústí na brigádě v Rusku ideologicky nevhodně pohádali s ruskými studenty a nebyl tam nikdo, kdo by je usměrnil. Ty jako mladý asistent (jediný kdo musel a mohl) pojedeš a budeš ty naše studenty hlídat.“ Řekl děkan. Netušil, že učinil kozla zahradníkem. Jel jsem. Na dlouhých pět neděl, z nichž tři byly vyplněné prací a dvě cestě na Krym (Prý).

Obsazení: Z loňska děvčata obor ruština-čeština, a pár nových z různých oborů na doplnění.   A moje maličkost. Celkem 20 ks

Červenec 1986. Sovětský svaz byl již dva roky podroben politice glasnosti a suchému zákonu Michaila Gorbačova a tak jsme byli napjati, co všechno uvidíme a zažijeme v centralnoj Rossiji, Vladimirskoj oblasti, nědaleko ot goroda Vjazniki,

Odjezd z hlavního nádraží Praha přes Polsko. Přijíždíme ke hranici velkého bratra, čeká nás přepřahání na širokorozchodnou kolej v Brestu Litevském. První zážitek. Byli tři. Koloťuk, hlídač koloťuka a hlídač hlídače koloťuka  a koloťuka. Zatímco se pod nás podsouval jiný podvozek, byl jsem ráno jako rukavaditěl vytažen a  v trenkách a s pasy studentů odveden vojákem ozbrojeným samopalem do nádražní haly. Vlak odfrčel ve změti kolejí neznámo kam. Mezi balíky příručních zavazadel a koz,  kde mně zanechali, jsem se již smiřoval s hrozbou odsunu na Sibiř bez šatů a dokladů. Po dlouhé hodině jsem dostal zpátky štos pasů, nejspíš je překládali do azbuky, a byl vypuštěn do nekonečné země. Naštěstí mi pár zvědavých studentů ukázal cestu ke zbytku oblečení a hurá jedeme přes  Kyjev do Moskvy.

Koukáme cestou, jak se původně malí a betonoví Leninové  na každém nádraží mění na velké a zlaté. (Směrem na východ od Moskvy se zase zmenšovali žloutli a sešikmovaly se jim oči)

V očekávání velkého dobrodružství jsme se v poledne vyhrnuli z nádraží, kde na nás měli čekat komsomolci z družební Vladimirské fakulty. K našim ruštinářkám se přihrnulo několik chlapců známých z loňska, a už si nás odváděli k autobusu. Takový ten zaoblený minibus, který jezdil i v NDR měl kapacitu 20 osob. Jenže ouha. Už v něm bylo 20 komsomolců, kteří využili možnosti podívat se do stolice Moskvy. Nikakaja probléma. Na každé lavici se v rámci těsné družby zmačkli dva ruští komsomolci a dvě lepé děvy z Čech no a pár našich chlapců připadlo na jednu Komsomolku odněkud ze Zakavkazí nebo sedělo na zavazadlech v uličce. Jako šéf jsem cestoval luxusně v počtu tří na lavici pro dva. Snad těch tři sta km do Vladimiru nějak přežijeme. To jsme ovšem netušili, že projedeme okružní jízdu Moskevskými sídlišti. kolem celého města, neboť komsomolci zde byli za účelem shánění nedostatkového zboží od brambor přes vodku až po boty.  Hned jsem si vzpomněl na vtip o Váňovi co kráčí pouze s jednou botou po Rudém náměstí a Kolja se ho ptá: Ty jsi ztratil botinku? A Váňa říká: Nět, já našel.

Po čtyřech hodinách ježdění a čekání jsme konečně vyrazili směr Vladimir. Rychlostní komunikace byla vším než jen rychlostní. Asfalt, ze kterého se vyklubala písčitá hmota prolitá olejovitou kapalinou se dal nehtem loupat jako perník. Vytvářel na měkkém podloží a oslnivě bílém mramorovém štěrku vlnobití umožňující rychlost závratných 70km v hodině. Listová pera autobusu nám do páteře vrážela všechny výmoly a vlny. Dorazili jsme utahaní až za šera. Ubytovali nás na koleji (dlužno říci, že celkem nové a moderní, až na pár těch známých brouků.)  Za tři dny  pobytu v oblastním městě jsme se stihli seznámit s nádhernými pravoslavnými chrámy, trolejbusy obkružujícími tehdy zbořený střed města, kterému vévodila uprostřed pláně futuristická stavba domu pioňérů . Několik přeživších původních dřevěnic v nízkých proláklinách evokovalo představu, že se jich zbavovali jediným atomovým výbuchem.

Měli jsme si vydělat nějakých 80 rublů prací v zemědělství a protože se tehdy nesměly peníze vyvážet, byly určeny na zájezd na Krym. Brigáda to byla, zdálo se, poněkud pololegální a využívala mírného politického oteplení.....

Pokračování bude :-)  Pasjolok Centralnyj.