Než se stal poutníkem

Darím byl prostým vodičem velbloudů a o světě toho mnoho nevěděl. Většinu informací měl jen z doslechu. V jeho oáze nebyl elektrický proud, nepočítáme li malou elektrocentrálu stařešinovy rodiny. Jeho rod byl v místní oáze klanem, který spojovala společná rasová identita. Ta se promítala i do širšího celku a národního státu.

V přístavním městě, kam často chodil, potkával pestrou směsici lidí rozličných ras, náboženství a zájmů, mluvících různými jazyky. Tady on a jeho vazby nic neznamenaly. Zájmy obyvatel města spojovaly neviditelné nitky se zájmy jiných, vzdálených příbuzných, přátel a obchodních partnerů.

On a jeho lidé, poctivě odváděli část svých příjmů v podobě daní svému státu, aby financovaly rostoucí množství úředníků, policie a armády. Zatímco jejich peníze sloužily jako prostředek k dalšímu zotročování, cizí obchodníci, průmyslníci a diplomaté, užívali výhod síly zahraniční měny a propastného rozdílu v příjmech.

Hodnoty jeho světa odlétaly a odplouvaly s místními surovinami a byly placeny zbožím, jehož cena byla předražena. Vliv cizích lidí na ekonomiku a řízení jeho písečného státu překračoval zákony jeho země a umožňoval jim žít v přepychu a beztrestnosti.

Jednoho večera Darím ulehl ke spánku a touhy, které ho před usnutím obtěžovaly, zeslábly natolik, že daly  prostor záležitostem ducha a myšlenkám o světě. Ráno se probudil a to v čem dříve tápal, se mu projasnilo, jako letní den po bouřce. Nahlédl do budoucnosti a uviděl úplně jinou společnost, než ze které vzešel. Všechno si to zapamatoval a vyprávěl svým bratrům.

Spánek mu ukázal život za 50 let, ve vlasti bohatých cizinců z přístavního města. Zprvu neviděl nic neobvyklého, později se mu začaly zjevovat podrobnosti. Chudí bydleli v nekonečných domech v omezených prostorách s neznámými přístroji. V jiné části toho světa byla krajina poseta statisíci rodinných domů, poskládaných jako hrací kostky na sebe a přes sebe. Vytvářely pestrou směsici tvarů, vyplněných umělou zelení. Z této skrumáže vykukovaly věžovité domy nebo neobvyklé paláce, které do daleka zářily svými nápisy. Světelné kužely zametající okolí jako světla majáků, rytmicky měnily své barvy

Z tohoto prostoru čněly místy k nebesům kouřící tmavé trosky podobných domů, co připomínaly siluety středověkých hradů. Uvnitř nich a na jejich plášti se pohybovala mechanická zařízení, trhající a odnášející vše co mělo nějakou hodnotu.

Nikde už nevlály známé vlajky. Emblémy a zástavy pokrývající všechny budovy se hodně lišily od někdejší jednotné státní symboliky. Lidé se pohybovali v šatech různého střihu a barev, přesto bylo poznat, že jde o uniformy. Byly důležitým prvkem rozlišení. V některých znacích a nápisech na budovách i šatech rozpoznával symboly, barvy a jména známých i neznámých koncernů a konsorcií. Svět byl rozdělen mocenskými skupinami, prorůstajícími se navzájem, skrze jejich příslušníky a  naplňoval komplikovaný městský prostor.

Na mnoha místech byl svědkem vražd a pogromů na skupiny, upadlé v nemilost. Stigma uniformy nahradilo známé vymezování vůči odlišné rase a barvě pleti a bylo příčinou a terčem útoků.

Obchodníci úředníci a politikové ba ani policisté už neexistovali. Jejich funkce převzali manažeři, koordinátoři, motivátoři, kontroloři a ochranky. Byla to budoucnost světa, kde vládly peníze. Stovky finančních impérií spolu bojovali skryté a otevřené války o ovládnutí světa. Jako by se svět vrátil do doby feudalismu, tentokrát podloženému nikoli územními državami, ale silou vlastněného a chráněného majetku, těžby a výroby.

V konečné fázi spánku nahlédl k mocným toho světa, do míst, kde se dohadovaly útoky na soupeře a nepřátele. S odporem naslouchal jak tito vůdci připravují porušení ujednaných smluv a pravidel. Jejich smlouvy a dohody napsané na tabulkách nic neznamenaly. Jaký to byl posun od Darímovy zkušenosti. Slovo muže u kmene přece platilo za nejvyšší hodnotu a jeho porušení vedlo k vyvržení z komunity.

Tak daleko dospěl onen budoucí svět. Jeho hodnoty už nebyly v uznání osoby ve společenství, ale v hromadění a ochraně majetku. Jediné na čem se tito budoucí lidé shodli, byla hodnota oběživa, kterou si navzájem kradli a loupili. Navíc do svých sporů vychytrale vtahovali své podřízené, jejichž výsadou i proviněním byla příslušnost k firmě, potvrzená uniformou. Byli posíláni svými pány  do pouličních bitev bez ohledu na své názory a pocity.

Rodiny rozdělovala příslušnost k seskupením. Ve svém snu se stal svědkem, že manželé náleželi znepřáteleným skupinám a od jejich nejbližších jim hrozila smrt. Jejich vlastní děti se od  15-ti let staly zbožím, nakupovaným a prodávaným. Vliv skupin na myšlení způsobil, že v okamžiku jejich prodeje, byli rodiče o obdrženou částku oloupeni vlastními dětmi ve prospěch nového majitele.

Hrůza a znechucení probudilo Daríma. Od té chvíle už odmítal cestovat do města. Ve stínu pouštních skal u kmenového stáda velbloudů přemýšlel, jak zvrátit takový osud lidstva. Nevymyslí li něco co by umožnilo omezit hranice osobního vlastnictví, dočká se dozajista on i svět budoucnosti, kterou mu vize přinesla.