Co ruská elita nikdy neudělá

Nikdy dobrovolně neopustí území které dobyla. Zkuste si představit, že by někde na severní Moravě byla enkláva Poláků, po zuby ozbrojených zbraněmi ze sousedního Polska. Suverenita státního území České republiky by tím asi byla zpochybněna. Takhle nějak to cítí Gruzínci.

Shatili_village Wikipedia

Když po rozpadu Sovětského svazu deklarovaly nástupnické státy samostatnost, ukřivděná ješitnost imperiálního Ruska byla zasažena na citlivém místě. Škodí teď tam, kde můžou. Na místech, kde jim to dovolí podmínky. Tam, kde je náplava ruského etnika, tam, kde byly a jsou národnostní třenice. Pobaltí, Abcházie, Jižní Osetie, a na mnoha dalších místech.

Tzv. ochrana národnostních menšin a etnických Rusů na cizím území, je pro Rusy jen příležitostí živit pátou kolonu, připravovanou kdykoliv zahájit nepokoje, protože se silným spojencem za zády lze uvěřit, že své zájmy prosadí.

Vyšším cílem Ruska, je být silné a být hrází před probouzející se Čínou a neklidným blízkým a středním východem. Způsob, jakým si tuto svou ambici prosazují, je usvědčuje z nedemokratické podstaty současného státu. Rusko nikdy nezajímal jednotlivý občan. Obava o civilní uprchlíky z jižní Osetie je natolik falešná a natolik podobná kosovskému scénáři, že je to až komické, protože v tomto balkánském konfliktu stojí na srbské straně.

Osetinci nemají národnostně s Rusy nic společného. Jen zbraně. Vztahy mezi Osetinci a Gruzínci asi nikdy nebyly idylické. Svědčí o tom vysoké věže, které si kdysi místo domů stavěli. Asi měli důvod v minulosti Gruzíncům nedůvěřovat. Pochybná autonomie přisouzená jižní Osetii z dob SSSR byla zrušena Gruzínci nejspíš z důvodů národnostní pestrosti i bezpečnostních důvodů. Těžko soudit, zda to byla chyba nebo nutnost. Středověk dávno skončil, ale v hlavách křesťanských i muslimských Osetinců ještě přežívá.

Nebudeme nikdy znát přesný průběh čerstvého konfliktu Gruzie s jižními Osetinci. Kdo první vystřelil, kdo komu víc ukřivdil. Obě strany jsou obětí jednoho společného nepřítele. Současného Ruska. Jen si to Osetinci nechtějí připustit. V demokratičtější a menší Gruzii by jim dnes bylo mnohem lépe, kdyby ovšem nebyli po zuby ozbrojeni ruskými zbraněmi a podléhali správně i vojensky gruzínskému státu. Potom by nikdy takový konflikt nevznikl. Přesto, že to tak nevypadá, Gruzie je v tomto sporu obětí a nejspíš jde i o vytvoření podmínek pro definitivní právní odtržení Abcházie.