Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mešity kam se podíváš

17. 03. 2017 0:02:01
Chcete-li vidět, jaká čeká budoucnost západní Evropu za pár let, nemusíte do Turecka. Za humny na Balkáně máte zemi, kde se vliv islámu nejen nevytratil, ale ještě posílil.

S přáteli jsme si zajeli na lyže do Bosny. Říkáte si, proboha, kam že to? Znalci ví, že zimní olympiáda Sarajevo 1984 v zimních střediscích Trebević, Jahorina , Bjelašnica a Igman proběhla celkem úspěšně i za účasti československých sportovců. ČSSR tehdy reprezentovalo 50 sportovců, z toho 12 žen a vybojovali 2 stříbrné a 4 bronzové medaile.

Bosna a Hercegovina je slepencem Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské. Vyhlášena 3. 3. 1992, ale skutečně ustavena 14. 12. 1995 po mírové smlouvě v Daytonu 21. 11. 1995. (3,5 mil obyvatel)

Jedete-li do Sarajeva, od severu, východu a jihu musíte do Federace BiH přes Republiku Srbskou. V Chorvatsku pak cesta vede přes bývalou Srbskou Krajinu, dnes již neexistující útvar vzniklý po jednostranném vyhlášení samostatnosti Chorvaty. Počáteční přesila jugoslávské armády umožnila nejprve vyhnat Chorvaty z národnostně smíšeného území, na kterém se Srbové usazovali v dobách Tureckého útlaku od 16. Století. V roce 1995 po Tjudjmanově 4 denní ofenzívě chorvatských jednotek vedených Ante Gotovinou (odpykal si část 24 letého trestu za následné likvidace srbských civilistů. Už je doma.) Podle Chorvatů bylo zabito 200, podle Srbů 1400 starších opozdilců. Srbská krajina zanikla. Podoba s územím Sudet čistě náhodná. Z původně 450000 obyvatel ubylo v oblastech Kninu, Vukovaru, Petrinje, Osieku a Okučani na 250000 duší. Dodnes je vylidněná oblast typická množstvím rozstřílených, vypálených a opuštěných domů nabízených k prodeji. („Prodajem kuču“ frekvencí připomíná naše „Zimmer Frei“)

Hranici Chorvatska a Bosny jsme překročili na řece Sáva v obci Slavonski Brod. Přes Doboj, ještě srbský do Zenice a Sarajeva jsme byli odkloněni z postupně budované dálnice pro zával. Automobily s označením BiH mají poznávací značky důsledně poskládány z písmen vyskytujících se v abecedě i cyrilici. Nelze z nich odhadnout, odkud řidič pochází. Pro Bosnu je typické, že poznat bez mapy, kde končí jedna a začíná druhá část rozpolcené země, lze podle několika symptomů. Prvním je cyrilice, používaná přednostně na srbském území, azbuka s několika odlišnostmi je na území federace též na dopravních tabulích a často sprejem zaškrtána. Dalším poznávacím znamením jsou kostely. Blyštící se střechy výlučně pravoslavných chrámů s typickými byzantskými stavebními prvky jsou náhle vystřídány mešitami a katolickými kostely, neméně se lesknoucími novotou. S výjimkami zahlédnete samo domo vystavěné obskurní mešitky v chudších lokalitách. Případně nás na skále ubezpečuje amatérský nápis, že je zde Alahu Ekbar.

Mešity jsou lidmi muslimské víry pojímány trochu jinak než naše kostely. Ty bývají centrálním bodem sídla a obvykle jediným a posvěceným místem pro konání obřadů. Mešita je kromě místa pro sdělování textů z Koránu i místem trochu připomínajícím kulturní dům a prestižní záležitostí pro své blízké obyvatele. Ve velkých městech bývá mešita koncipována cca pro 5000 obyvatel. V malých vískách Bosny je vyjádřením povýtce politického příklonu k islámu, který zde tvoří státotvorný prvek.

Za slepenec na území Bosny a Hercegoviny je zodpovědný tlak mezinárodního společenství. Nebýt toho, Srbská republika by se už dávno spojila se Srbskem. Oba útvary mají vlastní parlamenty a fungují politicky takřka samostatně. Ekonomicky jsou nuceny k participaci na některých složkách rozpočtu, ale paradoxně si Republika Srbská stojí lépe, než Muslimsko-chorvatská federace, protože ovládá podstatnou část hranice, kde probíhá čilý obchod se Srbskem a Chorvatskem. Dvě územími Srbské republiky ještě rozděluje federální distrikt Brčko.

Roku 1878 si vynutila na oslabených Turcích Rakousko- Uherská monarchie protektorátní správu, aby se zamezilo posílení Srbska, které si činilo nároky na srbskojazyčné území. Následně ji R-U anektovala. Možnost samostatné Bosny, kterou zvažovalo Rakousko – Uhersko kolem roku 1908 stála až za nároky Osmanů, Srbů, Rusů a Chorvatů. Tak se nakonec Bosna stala roznětkou pro Světovou válku.

Jako Bosňáci se sami označují obyvatelé Bosny muslimského vyznání. Jejich postavení se po ústupu Osmanské říše výrazně zhoršilo a žili v opovržení chorvatským a srbským obyvatelstvem. Za II. světové války pod fašistickým Chorvatskem se byli obyvatelé muslimského vyznání nuceni zařadit k chorvatské nebo srbské národnosti. Oba národy je považovaly za odpadlíky a parazity, proto se poválečný komunismus pro muslimy stal východiskem a prostředkem k emancipaci. Připojili se k Titovým komunistům a plně jej využili k institucionalizaci Bosny uvnitř Jugoslávie. Oni jsou dnes hlavním státotvorným etnikem, které stojí za samostatnou Bosnou Hercegovinou. 1 března slavili den nezávislosti, pro Srby na Jahorině černý den. Během pobytu proběhla v obou parlamentech návštěva evropské komisařky Mogherini. V srbském se dočkala skandování: „Serbia – Rusia nam netřeba Unija“

Kdo byl v Bosně, Mostaru, Sarajevu před rozpadem Jugoslávie potvrdí, že kromě pár omšelých mešit, vnímaných spíš jako historická památka, byl islám potlačen, ani jeho nositelé ho nijak neakcentovali už proto, že komunismus - náhradní záchranné lano - náboženství omezoval. Jestli si obrázek o soužití s muslimy někdo udělal podle tehdejší Bosny, získal jen velmi zkreslenou představu. Prudká emancipace a resuscitace islámu je přímým důsledkem ztráty existenční opory komunismu a je zavlažena dotacemi do nových sakrálních staveb z muslimských států bohatých na ropu. Pravověrnými muslimy jsou Bosňáci považováni za pochybné, ale časem jim bratři z Blízkého východu vysvětlí, jak se chová správný muslim.

Vývoj po rozpadu Jugoslávie způsobil extrémní návrat k náboženství, které je podle všeho spíše nositelem etnického vymezení než náboženským zanícením. Mladá generace Bosňáků i těch, kteří dnes své muslimství ke své škodě akcentují, byli v dobách socialistické republiky zcela sekularizovaní. Dodnes pojímají své náboženské povinnosti vlažně a odlišně od zemí fundamentálního islámu. Pestré hidžáby, společné vysedávání v čajovnách, dívky kouřily vodní dýmky, modlení mužů i žen ve veřejných prostorách, respektování jinověrců i jejich módních excesů.

Noční průjezd Sarajevem při příjezdu se nijak nelišil od průjezdu jinými velkoměsty. Na přelomu února a března jsme se probrodili čerstvě napadaným sněhem do horského střediska Jahorina. Mokrý a těžký sníh klouzal, ale cesta byla vypluhována. Středisko bylo plné samostatně stojících apartmánových domů, trošku menších a architektonicky odlišných od alpských středisek. Teprve ráno jsme narazili na velké domy z doby olympijské, povětšinou opuštěné a zdevastované, protože se nenašel solventní provozovatel. V Jahorině byl lokalizován srbský vojenský štáb koordinující obléhání Sarajeva, našly se i budovy rozstřílené v rámci humanitárního bombardování. Dodnes tyto ruiny hyzdí středisko jak v centru, tak i v horských partiích.

Od olympiády se lyžařská infrastruktura prakticky nezměnila. Přestože zde fungují jen tři 6 sedačky, (jedna s plastovým krytem), dvě historické dvousedačky, které po dobu našeho pobytu nezprovoznili a tři vleky, byly tak rozprostřeny, že dobře obsloužily příjemný severní svah hory. Jahorina leží v Republice Srbské a využívá jí přednostně srbské obyvatelstvo. Bjelašnica, která byla na dohled přes údolí, slouží především Bosňákům. Noční život střediska je omezen na několik restaurací a barů a nevynikal přílišným ruchem. V noci po příjezdu přišla prudká obleva a za dva dny téměř znehodnotila možnosti lyžování. Třetí a čtvrtý den navíc vanul prudký vítr, který znemožnil provoz lanovek s výjimkou dvou vleků. Naštěstí poté napadlo dalších 30 cm, což zachránilo lyžování na hranici vrcholné sezóny.

Měli jsme tak možnost bez výčitek zajet si do blízkého Sarajeva. Teprve návštěva za denního světla za dva dny nám odkryla kousek z historie a současnosti. Městem prochází neviditelná vnitřní hranice, oddělující moderní srbské sídliště od starších s válečnými stopami po kulkách a šrapnelech. Zmizely již vypálené byty a vysklená okna běžná ještě při návštěvě před deseti lety. Auto jsme nechali v srbské čtvrti a půlhodinová jízda přeplněným trolejbusem do starého města nahradila vyhlídkovou jízdu. Cesta vedla poblíž stadionu FK Željezničar Sarajevo, dále kolem supermoderního obchodního centra vybudovaného zafinancovaného s podporou bohatých zemí arabského poloostrova. Pokračovala kolem dvou nových mešit, vedle jedné stál zbrusu nový, ale nezprovozněný katolický kostel z betonu a skla. (Mají zde údajně politické pravidlo „vedle nové mešity kostel“) Otázka je zda do kostela najdou dostatek stejné množství zanícených Chorvatů jako muslimové do mešity.

V historickém centru Baščaršija najdete místo atentátu na Ferdinanda d ́ Este, několik zajímavých budov z období monarchie a pár uliček, kde se najíte v Ćevabdžinicích a restauracích. Zasedli jsme k čaji u vchodu ke Gazi Husrev beg mešitě sousedící s medresou, islámskou školou, odkud po poledni vycházelo množství mladých Bosňáků. V areálu mešity se zastavovali věřící ve středním věku u malého mauzolea a krátce se pomodlili. Kdysi multikulturní město s minimem etnických Turků obývali Źidé, pravoslavní Srbové i slovanští konvertité (ze společenských a ekonomických důvodů), katolíci z Dalmácie. Na fasádě nedaleké městské tržnice „Markale“z doby rakouského protektorátu, do níž dopadl šrapnel, je pamětní deska s oběťmi útoku, který Srbové zpochybňují skrze balistickou křivku, s desítkami jmen, (namátkou Poturkovič Goran, Mahmutovič Osman, Smailhodžič Hamid, Hašimbegovič Jusuf), vypovídajících o 400 letém soužití v Osmanské říši.

Srbochorvatština – společný jazyk obyvatel Sarajeva není prostředkem ke sjednocení. Všechna etnika lpí na drobných odlišnostech jazyka i písma. Pro některé Srby jsou Bosňáci vnímáni jako zrádci a stigma dlouhodobého soužití s osmanskými okupanty utvrzuje nositele jmen a muslimství v jejich vzdoru a semknutí. Hrozba nějaké budoucí tragédie stále visí nad těmito lidmi rozdělenými historií i nedávnými válečnými událostmi.

Zatím je stále možné a doporučované zajet si do této malebné země, ochutnat jejich speciality. Začněte Begovou čorbou – polévkou z různých mas a zeleniny nahrubo. Vzpomenete na brabory pečené v ohni - krompir s kajmakem. Ochutnáte originální Ćevapi u nás zkomolené na čevapčiči. Pljeskavica - velký tenký hamburger, Bosanski lonac - výborný eintopf, Ispod saća (zpod popela) je dušené a pečené maso pod kovovým zvonem zasypané uhlíky na otevřeném ohni, Sudžuk – povařená hovězí klobása, Sarma - dušené závitky ze směsi mletého masa a rýže zavinuté v listech vinné révy, Jagnjetina, Teletina – asi každý pozná z jakých domácích zvířat se rožní, k mnoha jídlům se podává Kajmak – měkký sýrový krém, Ajvar – oranžová pasta, zeleninová směs, která se dělá z červených paprik, lilků, česneku a chilli papriček. Na závěr sladkosti jako Lokum a Baklava známé i z jiných zemí. Nejvíc a několikrát jsme si to užili v restauraci Rajska vrata, kterou tímto doporučuji. (Planinska kuča Rajska vrata se nalazi na 1600 m nadmorske visine u najljepšem dijelu Jahorine)

Zpět z Bosny jsme se vraceli po znovu zprovozněném úseku dálnice míjejíce městečko Visoko, proslavené mezi ezoteriky Bosanskou pyramidou sunca. Kopec jehlanovitého tvaru označený doktorem sociologie“ Semirem Osmanagičem jako Pyramida slunce, přitáhl tímto marketingovým tahem do zapadlého města nebývalý turistický ruch, kde mu mnozí dobrovolníci zdarma kopají šachty podél geologických vrstev a nacházejí kameny, prý opracované neolitickými kameníky. Držíme mu palce, aby měl pravdu. Čekalo nás ještě jedenáct hodin jízdy z exotiky do našeho zaprděného, ale milovaného Česka.

https://www.vice.com/cs/article/ruiny-olympiady-v-sarajevu

http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117599

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-dr-rajko-dolecek-drsc-poznamky-k-mytu-o-srebrenici.html

http://odcestovat.cz/destinace/evropa/bosna-a-hercegovina/historie/

http://czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=888:sarajevo-osm-let-po-valce-sp-835224321&catid=1639&Itemid=148

Autor: Daniel Řehák | pátek 17.3.2017 0:02 | karma článku: 21.19 | přečteno: 1421x

Další články blogera

Daniel Řehák

Kdyby Trump.

byl skutečně příznivcem alternativ, jak si o něm někteří snili. Kdyby byl opravdu sympatizant Putina. Kdyby se chtěl nějak vymanit z nátlaku vlivných zástupců Deep state, nabízí se metoda a návod na likvidaci protivníků

21.4.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 445 | Diskuse

Daniel Řehák

Všetci kradnů

Proslavené rčení má v sobě dvě poselství. První, že pan B se potkává jen se sobě podobnými a druhé, že demokracie to umožňuje. Její princip spočívá v rovnováze vlivných skupin.

6.12.2016 v 15:29 | Karma článku: 27.01 | Přečteno: 945 | Diskuse

Daniel Řehák

Mediální lynče

A je to tu zase, Byla zažehnuta nová pochodeň. Zvedl ji hlavní kritik skupiny Ortel. Je přirozeně citlivý na známky rasizmu a povolán je zde cenzurovat. A přidává se celá suita těch, co razí svou jedinou pravdu, protože

1.12.2016 v 11:00 | Karma článku: 34.20 | Přečteno: 930 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Lucie Gavendová

Samota je vlastně tak trochu širokej pojem

Lidé mluví o spoustě věcech. Jedna z věcí, o kterých se ve společnosti nějak moc nemluví, a přitom je nám všem docela dobře známá, je samota. Proč zrovna ona? Protože se s ní tak nějak potýkáme všichni. Bez rozdílu.

25.4.2017 v 13:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 113 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 8: Praotec Čech a Přemysl Oráč - mýty či skutečnost?

Kosmas: "Ani nedooral brázdu, vzal boty z lipového lýčí, zarazil do země otku - tedy prut, kterým poháněl voly a vyrazil na Libušině bělouši, s kterým poslové od kněžny za ním přišli, na pražský Vyšehrad, kde se stal knížetem"....

25.4.2017 v 6:41 | Karma článku: 6.04 | Přečteno: 89 | Diskuse

Simona Pátková

Zažívám Kanadu 7 - Klobouk dolů před kanadskými seniory

Setkávám se tu s babičkami a dědečky, kteří by mě svými sportovními výkony hravě strčili do všech kapes. A ještě k tomu z nich sálá životní optimismus a dobrá nálada. Klobou dolů!

25.4.2017 v 2:03 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 596 |

Pavel Dvorak

Černé taxíky

Pokud někdo někdy cestoval po Číně, tak určitě zažil křičící davy lidí stojící před vlakovými nebo autobusovými stanicemi. Většinou křičí čínsky, ale když vidí cizince, začnou volat jediné anglické slovíčko, které znají: „TAXI!“

24.4.2017 v 7:00 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 341 | Diskuse

Ervín Dostálek

Krásu hledejte i doma - 7:Bude řeka Labe významnou dopravní cestou nebo královstvím bobrů?

Plavba po Labi má tradici, lodě po proudu pluly s pomocí plachet či vesel, proti proudu lodě vlekli nádeníci z polabských vesnic, první parník z Drážďan do Ústí n/L vyplul r. 1838, první český parník BOHEMIA o šest let později...

24.4.2017 v 6:53 | Karma článku: 6.96 | Přečteno: 135 | Diskuse
Počet článků 260 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1274

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se chaotické myšlenky je třeba svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.