Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

4. Nebyls‘ v Rusku tak neraď. Rebjata na rabotu.

Naložili nás do „babosedu“ umístěného na gruzoviku a odvezli na jednotlivá pracoviště. Saraje (zděné venkovní kůlny pro kolchozní domky) byly stavěny svépomocí. Nehluboké základy v hlíně byly vytvářeny železnou tyčí, kterou se vylamovala hornina, rýč nebo krumpáč nikdo neznal. Lopata jediná nám připomněla domov.

Bílé cihly, slisované z krystalického písku tvořily část základů, poněkud příčně a podélně nakřivo  postavených. Maltu jsme míchali v neckách a přesouvali v nosilkách. Speciální mělká nádoba s plechovým dnem měla dřevěnou konstrukci a byla něco jako naše kolečko bez kolečka. Rovné rukojeti vpředu i vzadu vyžadovaly dva brigádníky k přesunu 5x menšího množství malty, než se vejde na kolečko. Tradice? Nebo  snaha aby se komunistický zedník nepředřel? Nevím. Každopádně jsme se neunavili. Malta na hladkých stěnách cihel nedržela a zeď se po zaschnutí zase dala snadno rozebrat. Postupně jsme rozestavěnou zeď vyrovnali a improvizovanou olovnicí zajistili svislost. Pochvala nás neminula. Škoda, že jsme nemohli k nosilkám přidělat kolečko. Možná bychom dostali medaili za vynález.

Po pár dnech jsme byli přesunuti do skladu, kde jsme pytlovali krmivo a nakládali valníky. Pracovní doba byla v poledne na dvě hodiny přerušována a byli jsme odváženi, případně chodili pěšky, na oběd do stalovoj. Stihli jsme i krátkou siestu pod prostěradly proti mouchám a pak zase na pracoviště. 

Po týdnu jsme se dostali konečně blíž k našim kolegyním do blízkého kravína. Jedna dvojce vyfasovala tlakovou soupravu na bílení. Bílení byla práce jednoduchá. Po té co soupravu dvojce naplnila a zprovoznila, už ji nespatřili. Kolovala mezi kolchozníky. Tak si to asi Lenin nepředstavoval. Do tří dnů byly vybíleny domky v nejbližším okolí a chlapci jen asistovali u jámy s vápnem. 

S přítelem jsme měli natřít vrata od chlévů. Dostali jsme každý deset štětek a odešli ke kravínu. Chvíli jsme si mysleli, že dostaneme četu brigádníků. Žádný z nás neměl deset rukou. Kolchozník ukázal na vrata a odešel. U vrat byl jeden malý barel s jakousi práškovitou hnědou hmotou. Zkusili jsme zašpinit vrata, ale prášek nedržel. Při této operaci jsme zjistili, že poločas rozpadu štětky bylo asi dvacet máchnutí. Štětka byla vytvořena z dřevěného kužele, koňských žíní a kovového kroužku, který je ke kuželu přidržoval jen „na tření“ (oblíbená technická vychytávka známá již ze dveří záchoda). Hodně se podobala pochodni.

To už jsme věděli, že četa brigádníků nebude a hledali způsob, jak štětcům zvýšit životnost. Čekali jme půl dne, než přišel onen kolchozník a odkryl nám tajemství barvy. Za dveřmi byl totiž velký barel s olejem. Nabral prášek do vědra, nalil olej a míchal a míchal. Když už hmota dostala barvu i konzistenci zdravého průjmu, mohli jsme začít natírat. Právě zde od jedněch vrat jsem získal na slavnostním obleku po větrném poryvu krásnou batiku na záda, která převzala strukturu prken. Asi jsem nebyl sám. Zasychání oleje trvalo týden. Mezitím co jsme polovinu doby při práci spravovali štětky a druhou natírali, vystřídala se u nás pestrá směsice automobilů a traktorů všech kolchozníků co měli už vybíleno, aby si do motorů nalévali z našeho olejového barelu.

Když došly štětky, natěračská mise skončila a byli jsme převeleni do rostlinářské sekce. Cestou podél několikakilometrové ohrady pro dobytek, (byly vyskládány z hliníkových trubek zrušeného zavlažování) jsme  se přesunuli na dvůr vyasfaltovaný onou vydloubatelnou hmotou co jsme již znali ze silnice. Na dvůr se sváželo obilí. Efektivní proces dobývání chleba jsme zmapovali do dvou dnů a byl plný překvapení. Na poli jezdil kombajn, který neměl ani nádrž na vymlácené obilí, ani překlápěcí chrlič. Po celou dobu jej doprovázel traktor s valníkem. Po naplnění kombajn stál a čekal na prázdný valník. Po dojetí na konec pole se slavnostní jízdou přesunul na začátek pole a stejným směrem se s valníkem vydal opět sekat. Smáli jsme se, že zde neradi sklízí proti srsti, ale problém byl s pevným chrličem směrovaným na jednu stranu. Valník po dojetí na nádvoří statku vysypal k našemu údivu obilí na asfalt. Stály tam podivné stroje podobné malé mlátičce, ale s jakýmisi hrabáky vpředu.

Dohadovali jsme se o jejich účelu i ve chvílích, kdy už nabíraly z hromad obilí a vzadu jej zase beze změny vysypávaly na dvě hromady po obou stranách. Už jsem budoval teorii o provzdušňování nebo nějaké chemizaci, než jsem si všiml, že jedna ze zadních hromad je asi o třetinu menší a zelenější. Kontaktním průzkumem jsme zjistili, že jde o černá semena lebedy, ještě obalená zeleným pouzdrem. Protože na polích tvořila téměř polovinu porostu, napjatě jsme čekali, jestli šlo o získání lebedy nebo obilí.  Oddychli jsme si. Lebeda skončila někde na skládce a my jsme odjížděli na korbě náklaďáku, plném obilí do centrálních sýpek města Vjazniki asi 10 km daleko.

Silnice přetínala dráhu Vladimír-Gorkij blízko nádraží a přejezd už tvořilo asi pět kolejišť. Těšili jsme se, že se podíváme do okresního města. Na přejezdu byly spuštěné závory. Když už jsme se těšili asi dvě hodiny, protože na nádraží se pořád přesunovaly vagóny, začali jsme se nudit. Nakonec jsme se dočkali. Příjezd do sýpek  a ruční odběr vzorku jakýmsi velkým nebozezem a následné vysypání náklaďáku netrvalo ani 20 minut. Očekávali jsme, že korba, pečlivě vystříkaná montážní pěnou se zvedne a do roštů na kterých stál gruzovik, se vysype obilí. Celý rošt se začal zvedat i s autem jako dekl raketové základny. Náklaďák zvedací korbu neměl.  Po čtvrthodině jsme se vraceli pro novou dávku obilí. Na oblíbeném přejezdu jsme po dalších dvou hodinách pochopili, že poloha zavřeno je normální a sem tam se otevírá. Ten den jsme to kolečko stihli ještě jednou.

Domů jsme šli „unaveni“ nicneděláním, kolem domku se zpola natřenou střechou, kde majitel, kterému asi došla barva, seděl v polohovacím textilním lehátku a vedle něj se na podobném lehátku slunil živý růžový pašík. Protírali jsme si oči jestli se nám to nezdá. Díky tomu jsme si všimli několika ještě neotevřených plechovek s barvou. Majiteli nejspíš došla morálka. Když jsme po třech týdnech odjížděli, štětka byla na střeše na stále stejném místě a lehátka rovněž. Tak snad už to má natřené.

Příště: Víkendové výlety po okolí.

http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/48298/5-Nebyls-v-Rusku-tak-nerad-Progulky.html

Autor: Daniel Řehák | neděle 31.8.2008 17:44 | karma článku: 31,52 | přečteno: 4445x
  • Další články autora

Daniel Řehák

Spor o žlutou hvězdu

Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná

13.9.2021 v 14:27 | Karma: 11,10 | Přečteno: 360x | Diskuse| Společnost

Daniel Řehák

Národní nebo nadnárodní ekonomika?

Letmé setkání se zaměstnancem v automobilovém průmyslu mi přineslo pár kusých informací o očekávání a vývoji výroby a prodeje v této, pro ČR klíčové branži, z nichž lze vyvodit některé asociace a závěry.

18.6.2020 v 20:01 | Karma: 13,03 | Přečteno: 416x | Diskuse| Ekonomika

Daniel Řehák

EU za každou cenu

V roce 2003 jsem v referendu volil EU. Ve skutečnosti jsem volil vlastní iluzi. Představa, že EU do ČR přinese prosperitu a zmírnění ekonomické nerovnováhy, byla velkým omylem mnoha českých občanů.

7.9.2018 v 11:30 | Karma: 32,18 | Přečteno: 885x | Diskuse| Politika

Daniel Řehák

Osmašedesátý

Probuzen v 5 ráno otcem, sledoval jsem nekonečný proud tanků a zásobovacích náklaďáků přijíždějících po Ústecké hlavní třídě z někdejší NDR. Bylo to 5 dní poté, co jsme se vrátili z cesty po severní Evropě.

21.8.2018 v 0:00 | Karma: 13,49 | Přečteno: 367x | Diskuse| Srpen 1968

Daniel Řehák

Nevěřím.

Francii pro jejich zradu spojenecké smlouvy ČSR, i za to, že jí k tomu Velké Británie tenkrát pomohla. Nevěřím Německu, za podvodný důvod k rozpoutání 2.světové války.

14.4.2018 v 14:31 | Karma: 40,90 | Přečteno: 1734x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku

26. dubna 2024  6:20

Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...

Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol

26. dubna 2024  5:42

Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...

Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině

26. dubna 2024

Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...

Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců

26. dubna 2024

Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...

Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO
Slož puzzle a vyhraj jedinečné dárky od značky BEBELO

Každý den po celý tento týden můžete vyhrávat jedinečné dárky od značky BEBELO.

  • Počet článků 274
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1387x
Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.


Large Visitor Globe