3. Nebyls‘ v Rusku tak neraď. Pasjolok Centralnyj. Pokračování

Ráno jsem se probudil onou lidskou potřebou. Záchody byly sestaveny z kójí uzavíraných dvířky baťovské úspornosti. Dole začínaly půl metru nad zemí a nahoře zakončeny po metru. Pokud jste si po evropsku sedli, Nohy i hlava byly k dispozici ostatním.

Brzy jsme se naučili turecký sed. Umožňovala ho na klasickém evropském záchodě kostka z betonu, do které byl zalit. Rozespalý komsomolec měl tak minimálně 10 vteřin na to, aby mu došlo, že za jím otevřenými dvířky upevněnými „na tření“ bez možnosti zamčení, sedí na bobku na hraně mísy  stulený brigádník. Splachování fungovalo. Pod nohami se mihlo kotě sestavené vpředu z hladkosrsté a vzadu z dlouhosrsté kočky někde uprostřed rozpůlené. Průjem mělo celý pobyt a nejraději chodilo pod mou postel.

Vrčení gruzoviku (náklaďák) si vynutilo pohled z okna. Nepřekvapil by jen pracovníka jatek před důchodem. Z prázdné korby na mne zírala hlava popraveného buvola. Konečně folklór, řekl jsem si. Šok přišel, když jsem tuto hlavu odpoledne viděl v obchodě na pultě, přikrytou tylem, proti všudypřítomným mouchám. Pestrou nabídku doplňovaly pětilitrovky s bezovou šťávou a 10 druhů konzerv, které byly všechny stejně stříbrné a lišily se jen na víčku vytlačeným nápisem. Jedna z konzerv obsahovala i výborný gruzínský kečup. Tento nám pomohl překonat vůni šedivých těstovin z jídelny. Nikdy jsem netušil, že by těstoviny mohly páchnout. Nakupovat v obchodě bylo možné i jednotlivé čokoládové bonbóny. Byly skvělé, ba mnohem lepší než uzené křížaly, na nichž jsme záhy objevili plíseň. K čemu byly určeny? Vařila se z nich šťáva na pití, barvy čaje, na jejíž hladině plavaly rozvařené kousky jablek a hrušek. Plísňová zkušenost nám nedovolila hasit žízeň tímto nápojem. Jaká byla naše radost, když se místo tohoto tabákového vývaru objevila růžová limonáda. Teprve když jsme tu rosolovitou hmotu škrobové konzistence a chuti chtěli nalít do hrdla – netekla a nechutnala! A zase jedno asijské překvapení. Mléko bylo lahodné a dokonalé. Nebyla z něj vytlučena smetana ani máslo. Prostě mléko se tehdy ještě nenaučili kazit tak, jako u nás.

Ranní rozcvičku jsme dokázali ignorovat a hned po ní jsme vyfasovali komsomolský oblek, do práce i na slavnosti. Připomínal uniformu afrikakorpsu do pouště. Ještě před 15ti lety mi na maškarním bále pomohl úspěšně předstírat Jásira Arafata. Na zvláštnosti jí později přidal vzorek dřevěných vrat v barvě exkrementů, obtisklých při práci na záda. Domovenky a distinkce jsme na ně upevnili podle instrukcí a pak rychle na slavnostní zahájení brigády. Časový rozvrh prací 8.30 -12 a 14-16 nám dával prostor poznávat sídlo i okolí. Rybník, v němž se ráno koupaly krávy a odpoledne my. Krávy tu měly pěkný život. Každý den konaly vycházky po pravidelné trase. pozorovali jsme rázovité obyvatele, jejichž hlavní náplní volného času bylo sedět několik hodin bez hnutí na zápražích a „Dumat o žízni“ (přemýšlet  o životě)

Také jsme dumali, ale o českém významu tohoto slova. V Pasjolku Centralnom nebyl alkohol k dostání. Kde vodku sháněli komsomolci jsme ještě nevěděli. Pouze u příležitosti provozu sauny se prodávalo Žigulovské pivo, rozšířené po celém SSSR. Marně jsme se po něm pokoušeli opít, i když jsme se o to poctivě snažili konzumací v celých litrech. Veškerá snaha končila jako neškodná moč na onom záchodě. Sauna byla v provozu jen v úterý a středu. Budova připomínala malé krematorium s pětimetrovým komínem. Děžurná  za drobný peníz poskytla vstupenku a kovový lavór. Na věšák každého dřevěného trůnu bylo možné pověsit šaty, pod něj umístit boty a nazí jsme si naplnili vědro studenou vodou. Tři dřevěné stupně v potírně už byly obsazeny několika kolchozníky.  Březové metly svištěly a gymnastika kterou jeden z nich prováděl, vířila horký vzduch, k nevydržení dotovaný párou, generovanou občasným chrstnutím vody do komory s rozpálenými cihlami., Když už jsme byli dostatečně prohřátí, běželi jsme se ochladit. Uchopil jsem svůj lavór a vylil na hlavu. Málem mi slezly vlasy. Komsomolci použili svůj oblíbený vtip. Naplnili náš lavór vařící vodou. Zkuste hádat, kdo z nás se smál.

Vzdálenější výlety vedly kolem bramborového pole totálně sežehnutého kolorádskym žukem (mandelinka bramborová). Imágo i larvy byly sbírány do skleněných lahví podle agitačního plakátku, kde brouk s americkou vlajkou na zádech cenil klepeta na mírová pole Sovětského svazu. Cesta kolem zarostlé, polorozpadlé samoty ze tří dřevěných domků a dvou stodol nás nenechala lhostejnými. Odbočili jsme k prozkoumání vnitřku, ale v poslední chvíli jsme zahlédli v okně vrásčité tváře babičky a dědečka, upírající na nás pohled plný nekonečnosti. Stáhli jsme se zpět. Na okraji lesa mouchy vystřídali komáři v dotěrných hejnech. Těšili jsme se do stínu. Tam se na nás ale vystřídali ovádi s takovou razancí, že jsme posledního z naší trojce museli obléknout do našich triček a husím pochodem plácali po prsou a ramenech a po zádech chodce před sebou. Komické procesí tak došlo až k pečlivě opravenému pravoslavnému kostelíku u přehrady s opravdovým popem. Slunce se nebezpečně naklánělo k obzoru. Abychom trefili domů a stihli večerní kinopředstavení, oblékli jsme zase jednoho do našich triček a upalovali zpět.

Večer se z omšelých dřevěných domků jako motýli líhly pěkně a čistě oblečená ruská děvčata o něco méně čistí  a pěkní chlapci a stahovali se ke kinu. Usadili jsme se v hledišti. Najednou vystoupila na pódium ženština v pokročilém věku a s baretem na hlavě. Aha, řekli jsme si. To bude jako v kině náročného diváka vysvětlující komentář. Nikolivěk. Paní nám pěkně vynadala, že ničíme kukly (panenky) zhasínáme věčný plamen, hlučíme po nocích a hrůza, pijeme alkohol. Pak si zase sedla mezi nás a představení začalo. (Později jsme zjistili, že se paní učitelka o prázdninách cítila poněkud nevytížená. proto ta nalejvárna.) Film byl o Sherlocku Holmesovi. Vše natočeno v leningradském hollywoodu s ruskými herci, stejně jako další filmy jejichž scénář tvořily jiné světové romány.

http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/48052/4-Nebyls-v-Rusku-tak-nerad-Rebjata-na-rabotu.html