Olivovník

Za dob socialistické republiky jsem si oblíbil Knäckebrot. Byl dostupný, nemohl ztvrdnout, protože už tvrdý byl a na čtyři plátky se vešly jedny olejovky v olivovém oleji. Když jsem někomu vyprávěl, jak je to dobré a že mi to chutná, ťukali si na čelo a říkali něco o tom, proč bychom se trápili, když si můžeme dopřát měkký čerstvý chléb s máslem. 

Říkáte si, jak souvisí Knäckebrot s olivovníkem. Zjistil jsem, že tyhle oplatky dokážou pojmout velké množství olivového oleje a vrátit mně tak trochu do mládí s možností vynechat onu masitou přísadu, pokud nechcete mít na svědomí životy ryb. Zamiloval jsem si totiž olivový panenský olej a zjistil, že má stovky chutí a pokud ho konzumuji, cítím se jako bych rozmlouval s  podstatou vesmíru.

Strom, vzrůstem a povahou spíše keř, zaujme svou nevšední stříbřitou siluetou. Jeho pórovitý kmen připomínající srostlé svazky šedivých lan, plný otvorů a otvůrků nese korunu šedozelených na spodní straně stříbřitých, úzkých listů. Trpký plod je po úpravě pokrmem, někde na pomezí ovoce, zeleniny a masa. Olej v něm obsažený má prý stejné spektrální charakteristiky jako sluneční paprsky a neváhal bych tomu věřit.

Oproti olejům jiným má jednu přednost. Jeho listy jsou vystaveny slunci celé roky a po staletí. Je mnoho různých olejů a jen ty, pocházející z různých částí stromů, ve mně vzbuzují důvěru. Porovnejme je s oleji jednoletých bylin, slunečnice, řepky, podzemnice olejné, spojené s půdou a rychlým růstem. Tahají ze země kdejaké svinstvo.

Je to skoro rok, co jsem si uvědomil, že mohu místo másla nebo ztuženého tuku nakapat na chléb nebo jiné pečivo panenský olej, netransformovaný tepelnou úpravou v téměř čisté podobě. Kultura olivového oleje, od nepaměti svázaná se středomořským regionem brání (alespoň doufám), prodeji nějaké náhražky. Pohlídáte li si kvalitu a nespokojíte se s odpadním, teplem macerovaným olejem, máte k dispozici ambrózii, božský nápoj, s nímž se lze, jeho požíváním, přiblížit stromu a místu, ze kterého vzešel.   

K tomu, abych panenský olej popíjel jako likér, jsem se ještě nedopracoval, ale věřím, že spolu s požíváním oliv v pevném stavu se dá vyžít dost dlouho, aniž byste stravu doplnili čímkoliv jiným. Pracuji na tom a doufám, že budu žít věčně, i když pak budu stejně šedozelený, ohnutý, zdřevěnělý a vykotlaný jako olivovník.