Čas není. Čas neexistuje.

Tato věta z filmu „Cesta z města“ měla humornou konotaci, kde léčitelka zbavovala příchozí jejich traumat i tím, že jejich hodinky a budíky končily na smetišti. Jenomže my čas cítíme. Naše těla uvízlá v hmotě bez této iluze žít neumí.  

Na internetu koluje spousty informací o elektrickém vesmíru, o konci světa, o mayském cyklu, vesmířanech, věštcích nebo UFO. Netvrdím, že všechno je to nesmysl, někde z téhle hromady dat na nás vyskakují otázky, na něž vědecké kruhy neumí odpovědět. Jejich metody a pověst seriózních vědců jim to nedovolují.

Na hranici nekonečna a minima se i vědci dotýkají neuchopitelného a tam jsme na tom všichni podobně. Je tam velký prostor pro spekulaci. Jedna z možností, je odmítnout teorie za hranicí experimentů, druhá, podívat se na skutečnost úplně jinak.

Omezení hmotou a gravitací je limita, jejíž překročení je pro většinu astronomů nepřekročitelná. Vždyť zatím všechno vychází. Podle gravitačních rovnic létají družice a pohybují se kosmická tělesa, tak co! Řeknu vám, co mi na tom vadí. Ta představa o prázdnotě, vyplňující prostor mezi hmotnými tělesy.  

Není vám podezřelé, že cokoliv si opravdu upřímně přejete, se vám splní? Ptáci chtěli létat a narostla jim křídla. Člověk se něco snaží pochopit a vyrostl mu mozek, atd. Svět je zřejmě takový  a přetváří se podle našich přání. Někdy musíme přeskupit mnoho hmoty a vyvinout hodně úsilí, ale už teď se naše planeta na mnoha místech podobá našemu mozku víc, než bychom si přáli.

 Když jsme zavrhli telepatickou formu komunikace, nevadí. Země se obestřela radiovými vlnami, kabely a propojuje se. Vytváří si svůj mozek a brzy si uvědomí sama sebe.   Ještě budeme koukat. Ale to jsem odbočil.

Pokud připustíme, že je gravitace jen vedlejším produktem vibrací energií v éteru, pak hmotná tělesa jsou jen uzly na špagátech a všechno co prožíváme, nás limituje jen proto, že neumíme dost hluboce vibrovat. Óm mani padme húm. Zoufalý pokus tibetských mnichů dosáhnout hlasem toho, co cítí a vědí.

Nahlédneme li do podstaty vibrací, najdeme jejich vnější projev v podobě, opakující se na všech velikostních úrovních. Jakýkoliv cyklus, oběh planet, cokoliv na co se podíváme, je možné brát jako vibraci, rozezvučet a rozpohybovat až do rozpadu nebo zmizení z jedné úrovně do jiné.

Nebojte se, nic o páté dimenzi se nedozvíte. Sebejistá tvrzení ezoteriků o komunikaci s E.T. a cestách na jiné světy jsou jen plodem fantazie, která neumí jinak popsat to, do čeho ti poctivější nahlédli. Přesto mně také zajímá, jak si počínali tvůrci skvělého kalendáře, společného jmenovatele kosmických cyklů. Kdo jim poradil, jak stanovili počátek. Stejně tak mně zajímá Nostradamus, šifrující svoje vize do veršů, datované postavením nebeských těles.

Musíme se vyhýbat svastice, nacismem vyprázdněnému znaku - symbolu, který, pokud je ve správné reverzní poloze, popisuje představy našich předků o  proudění  energie a tolerujeme znak merkaby – Davidovy hvězdy na vlajce Izraele, který je zjednodušeným symbolem téže životní energie.  Zkuste tím symbolem zamávat před očima obyvatel pásma Gazy.

Starověké národy nerozlišovaly, kde končí náboženství, věda a kultura a věděli se svými omezenými možnostmi to, na co dnes vědci, ale i my všichni zapomínáme. Že všechno souvisí se vším. Možná právě proto má dnešní arabský svět tolik energie, protože tam neumí oddělit výchovu, vzdělání i vládu od religiozity. Je to o ideálech, kterých se zbavujeme.

Dvanáctistěn v pozadí hnutí „Pozitivní evoluce“ je dosud nepoužitý symbol, zahrnující předpokládaný tvar vesmíru, za nějž se lze dosud postavit. Možná, že nebude jednou zneužit, jako hvězdy, runy, svastiky a merkaby.   

Zbavujeme se duchovních prožitků a jsme zahlceni spotřebou a ani si neuvědomujeme, že nás vibrace udržují na světě jen na okamžik, z perspektivy světa připomínající jiskru elektrického výboje.  Pokud se někdo obává konce světa, který je avizován na příští léta, vězte, že bude takový, jaký si ho každý bude představovat. V součtu se pak projeví ten, který bude sdílet nejvíce lidí.

Protože heslo: „ Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, bylo vypotřebováno na boj s totalitou a je zesměšňováno, Vyhlašuji heslo nové: „Ať je sobectví a individualismus vystřídán porozuměním a empatií.“  Dělejme všechno proto, aby se nás Země nemusela zbavit a ten nový Svět nebyl bez lidí. Čas na to ještě máme, vždyť přece neexistuje.