Japonské zemětřesení

Na konci 70-tých let se mi dostala do rukou kniha o teorii litosférických desek, byla to ještě horká novinka a nebyla součástí školních osnov. Země mně uchvacovala fascinující podobností pobřeží  Afriky a Jižní Ameriky, nová oceánská kúra vznikající uprostřed oceánů ukazovala na dynamiku  a nestálost zemského povrchu. Od toho byl jen krůček k úvahám o bezvýznamnosti lidského pachtění proti trvalé hrozbě vulkanických erupcí a zemětřesení.

Přes svou ničivost jsou tyto projevy v současné geologické periodě v podstatě mírné a k člověku milosrdné. Vrásnění horských masivů Himalájí Alp, And a Kordiller bylo z dnešního pohledu údobím mnohem větších a rychlejších změn. Posuny zemské kůry, ukazovaly, jak rychle se v geologickém měřítku mohl pohybovat například indický subkontinent, původně přiléhající k jihu Afriky a Antarktidě.

Když jsem byl upozorněn na odkaz s podrobnou animací posledního, tak ničivého japonského zemětřesného roje, doprovázeného využitelnou sérií dat, vzpomněl jsem si na školní léta, kdy jsme všechny naše nákresy zpracovávali ručně, protože nebylo počítačů  a pokusil se z řady 572  údajů vytvořit graf.

Jednoduchý úkol, který by ukázal závislost hloubky zemětřesení na jeho magnitudě (síle) v čase sedmi dní od 11.3.2011 do 17.3.2011 se ukázal jako poněkud komplikovaný, protože běžné nástroje, které jsem měl k dispozici poskytovaly jen dvourozměrné grafy.

 Zkusil jsem využít Excel, nakonec pomohl GIS. I když mě tyto prostředky nedávaly mnoho volnosti,  z nabídky vzorů grafů se nakonec nejlépe osvědčil typ Bubble, který přikládám.

Největší otřes se odehrál hned první den v odpoledních hodinách v hloubce 32 km o síle 9 M, žlutý kruh. Epicentrum bylo velmi blízko pobřeží. Většina zemětřesení se soustředila ve hloubce kolem 25 km, což je místo, kde se oceánská deska zasouvá pod pevninskou desku. Jejich síla byla převážně v pásmu mezi 4-5 M

Z grafu je i zřejmé, že se posun desky projevil v šesti víceméně pravidelných vlnách, které ovlivnily svrchní i hlubší partie oblasti. Uvolněné napětí dává pravděpodobně Japonsku několik desetiletí na to, aby se jev opakoval. Dodnes si vzpomínám na fotografii v učebnici z roku 1923, na které jeden z mála betonových domů v Jokohamě nakloněný o 40 stupňů dokumentuje ničivé zemětřesení podobné síly. To je už 88 let.

Lehce upravenou mapku jsem vytvořil z  odkazu zde uvedeného. (http://www.japanquakemap.com/)Sumarizuje zemětřesení z animace, aby jste nemuseli čekat, než vše proběhne. Body označují epicentra jednotlivých zemětřesení. Animace, pokud si ji pustíte, pak ještě poloprůhlednou kružnicí udává jeho magnitudu.