Harddisk pro maminku

Že Alzheimer bude asi nakažlivý, už jsem tady psal a tak jen pár malých zážitků od člověka, který si musí pamatovat za dva.

Mamča má pár vyzkoušených schovávaček, některé z nich jsem už objevil a jdu na jisto. Ovšem proti jevu, kdy se například ovladač na televizi ztratí na půl roku a pak se zase objeví, není obrany. Takový úkryt se těžko odhaluje.

Varná konvice je objekt, který se v bytě dva plus jedna jen tak neschová. Našel jsem ji po několika hodinách zoufalého hledání mezi květinami na okně. Zapomněla ji tam při zalévání. Příště jsem v ní objevil nějaký hnědý nezlikvidovatelný povlak. Nejspíš v ní byla přihřáta UHO (univerzální hnědá omáčka). Dlouho jsem ji čistil. Teď už jí nesvítí signalizační světélko a je matkou vypínána vytržením ze zásuvky, stejně jako rádio a televize.

Doba, kdy máti chodila ještě nakupovat už pominula.  Ve skříni jsme měli tenkrát kolem deseti rozpustných káv. Po té, co jsem s podezřením na maminčiny návštěvnice už podruhé koupil nový Jar, protože záhadně rychle mizel, mně ten v lednici už nezaskočil. Teď jich máme několik. Budou se hodit. Co udělá automatická pračka, naplněná předem vodou při vzpomínce na staré ruční praní už asi víte. Poznáte to, když najdete nacucaný koberec. Ani pračka neumí předvídat, co všechno dokáže člověk bez paměti.

Dnes ráno jsem do kávy přiléval mléko z lednice a káva ne a ne zbělat. Koukám co to teče z tetrapakové krabice a ejhle. Pečlivě naplněna vodou chladila se od večera ve dveřích lednice.

Tohle byla variace na číslo: plnění plastových lahví od limonády vodou. Proč jí ta limča nechutnala jsem pochopil, když jsem ochutnal.

Před týdnem jsem stál před spořitelním automatem a chtěl vybrat na měsíční úplatek pro paní co mi maminku obstarává.  „Zadejte PIN“ Úkon, který provádím už dlouhá léta (ještě že mi ho spořitelna nemění) Najednou šleh a konec. Mrtvo, díra v hlavě. Pár zoufalých pokusů, jen tolik, abych nepřišel o kartu.

Na několik dní jsem si vyzkoušel jaké to je, když se paměť takhle umazává. Naštěstí po týdnu vzpomínka naskočila. Doufám, že to není příznak začínající choroby. Ještě bych měl chvíli vydržet. Co by si maminka beze mě počala.