Mešity kam se podíváš

17. 03. 2017 0:02:01
Chcete-li vidět, jaká čeká budoucnost západní Evropu za pár let, nemusíte do Turecka. Za humny na Balkáně máte zemi, kde se vliv islámu nejen nevytratil, ale ještě posílil.

S přáteli jsme si zajeli na lyže do Bosny. Říkáte si, proboha, kam že to? Znalci ví, že zimní olympiáda Sarajevo 1984 v zimních střediscích Trebević, Jahorina , Bjelašnica a Igman proběhla celkem úspěšně i za účasti československých sportovců. ČSSR tehdy reprezentovalo 50 sportovců, z toho 12 žen a vybojovali 2 stříbrné a 4 bronzové medaile.

Bosna a Hercegovina je slepencem Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské. Vyhlášena 3. 3. 1992, ale skutečně ustavena 14. 12. 1995 po mírové smlouvě v Daytonu 21. 11. 1995. (3,5 mil obyvatel)

Jedete-li do Sarajeva, od severu, východu a jihu musíte do Federace BiH přes Republiku Srbskou. V Chorvatsku pak cesta vede přes bývalou Srbskou Krajinu, dnes již neexistující útvar vzniklý po jednostranném vyhlášení samostatnosti Chorvaty. Počáteční přesila jugoslávské armády umožnila nejprve vyhnat Chorvaty z národnostně smíšeného území, na kterém se Srbové usazovali v dobách Tureckého útlaku od 16. Století. V roce 1995 po Tjudjmanově 4 denní ofenzívě chorvatských jednotek vedených Ante Gotovinou (odpykal si část 24 letého trestu za následné likvidace srbských civilistů. Už je doma.) Podle Chorvatů bylo zabito 200, podle Srbů 1400 starších opozdilců. Srbská krajina zanikla. Podoba s územím Sudet čistě náhodná. Z původně 450000 obyvatel ubylo v oblastech Kninu, Vukovaru, Petrinje, Osieku a Okučani na 250000 duší. Dodnes je vylidněná oblast typická množstvím rozstřílených, vypálených a opuštěných domů nabízených k prodeji. („Prodajem kuču“ frekvencí připomíná naše „Zimmer Frei“)

Hranici Chorvatska a Bosny jsme překročili na řece Sáva v obci Slavonski Brod. Přes Doboj, ještě srbský do Zenice a Sarajeva jsme byli odkloněni z postupně budované dálnice pro zával. Automobily s označením BiH mají poznávací značky důsledně poskládány z písmen vyskytujících se v abecedě i cyrilici. Nelze z nich odhadnout, odkud řidič pochází. Pro Bosnu je typické, že poznat bez mapy, kde končí jedna a začíná druhá část rozpolcené země, lze podle několika symptomů. Prvním je cyrilice, používaná přednostně na srbském území, azbuka s několika odlišnostmi je na území federace též na dopravních tabulích a často sprejem zaškrtána. Dalším poznávacím znamením jsou kostely. Blyštící se střechy výlučně pravoslavných chrámů s typickými byzantskými stavebními prvky jsou náhle vystřídány mešitami a katolickými kostely, neméně se lesknoucími novotou. S výjimkami zahlédnete samo domo vystavěné obskurní mešitky v chudších lokalitách. Případně nás na skále ubezpečuje amatérský nápis, že je zde Alahu Ekbar.

Mešity jsou lidmi muslimské víry pojímány trochu jinak než naše kostely. Ty bývají centrálním bodem sídla a obvykle jediným a posvěceným místem pro konání obřadů. Mešita je kromě místa pro sdělování textů z Koránu i místem trochu připomínajícím kulturní dům a prestižní záležitostí pro své blízké obyvatele. Ve velkých městech bývá mešita koncipována cca pro 5000 obyvatel. V malých vískách Bosny je vyjádřením povýtce politického příklonu k islámu, který zde tvoří státotvorný prvek.

Za slepenec na území Bosny a Hercegoviny je zodpovědný tlak mezinárodního společenství. Nebýt toho, Srbská republika by se už dávno spojila se Srbskem. Oba útvary mají vlastní parlamenty a fungují politicky takřka samostatně. Ekonomicky jsou nuceny k participaci na některých složkách rozpočtu, ale paradoxně si Republika Srbská stojí lépe, než Muslimsko-chorvatská federace, protože ovládá podstatnou část hranice, kde probíhá čilý obchod se Srbskem a Chorvatskem. Dvě územími Srbské republiky ještě rozděluje federální distrikt Brčko.

Roku 1878 si vynutila na oslabených Turcích Rakousko- Uherská monarchie protektorátní správu, aby se zamezilo posílení Srbska, které si činilo nároky na srbskojazyčné území. Následně ji R-U anektovala. Možnost samostatné Bosny, kterou zvažovalo Rakousko – Uhersko kolem roku 1908 stála až za nároky Osmanů, Srbů, Rusů a Chorvatů. Tak se nakonec Bosna stala roznětkou pro Světovou válku.

Jako Bosňáci se sami označují obyvatelé Bosny muslimského vyznání. Jejich postavení se po ústupu Osmanské říše výrazně zhoršilo a žili v opovržení chorvatským a srbským obyvatelstvem. Za II. světové války pod fašistickým Chorvatskem se byli obyvatelé muslimského vyznání nuceni zařadit k chorvatské nebo srbské národnosti. Oba národy je považovaly za odpadlíky a parazity, proto se poválečný komunismus pro muslimy stal východiskem a prostředkem k emancipaci. Připojili se k Titovým komunistům a plně jej využili k institucionalizaci Bosny uvnitř Jugoslávie. Oni jsou dnes hlavním státotvorným etnikem, které stojí za samostatnou Bosnou Hercegovinou. 1 března slavili den nezávislosti, pro Srby na Jahorině černý den. Během pobytu proběhla v obou parlamentech návštěva evropské komisařky Mogherini. V srbském se dočkala skandování: „Serbia – Rusia nam netřeba Unija“

Kdo byl v Bosně, Mostaru, Sarajevu před rozpadem Jugoslávie potvrdí, že kromě pár omšelých mešit, vnímaných spíš jako historická památka, byl islám potlačen, ani jeho nositelé ho nijak neakcentovali už proto, že komunismus - náhradní záchranné lano - náboženství omezoval. Jestli si obrázek o soužití s muslimy někdo udělal podle tehdejší Bosny, získal jen velmi zkreslenou představu. Prudká emancipace a resuscitace islámu je přímým důsledkem ztráty existenční opory komunismu a je zavlažena dotacemi do nových sakrálních staveb z muslimských států bohatých na ropu. Pravověrnými muslimy jsou Bosňáci považováni za pochybné, ale časem jim bratři z Blízkého východu vysvětlí, jak se chová správný muslim.

Vývoj po rozpadu Jugoslávie způsobil extrémní návrat k náboženství, které je podle všeho spíše nositelem etnického vymezení než náboženským zanícením. Mladá generace Bosňáků i těch, kteří dnes své muslimství ke své škodě akcentují, byli v dobách socialistické republiky zcela sekularizovaní. Dodnes pojímají své náboženské povinnosti vlažně a odlišně od zemí fundamentálního islámu. Pestré hidžáby, společné vysedávání v čajovnách, dívky kouřily vodní dýmky, modlení mužů i žen ve veřejných prostorách, respektování jinověrců i jejich módních excesů.

Noční průjezd Sarajevem při příjezdu se nijak nelišil od průjezdu jinými velkoměsty. Na přelomu února a března jsme se probrodili čerstvě napadaným sněhem do horského střediska Jahorina. Mokrý a těžký sníh klouzal, ale cesta byla vypluhována. Středisko bylo plné samostatně stojících apartmánových domů, trošku menších a architektonicky odlišných od alpských středisek. Teprve ráno jsme narazili na velké domy z doby olympijské, povětšinou opuštěné a zdevastované, protože se nenašel solventní provozovatel. V Jahorině byl lokalizován srbský vojenský štáb koordinující obléhání Sarajeva, našly se i budovy rozstřílené v rámci humanitárního bombardování. Dodnes tyto ruiny hyzdí středisko jak v centru, tak i v horských partiích.

Od olympiády se lyžařská infrastruktura prakticky nezměnila. Přestože zde fungují jen tři 6ti sedačky, (jedna s plastovým krytem), dvě historické dvousedačky, které po dobu našeho pobytu nezprovoznili a tři vleky, byly tak rozprostřeny, že dobře obsloužily příjemný severní svah hory. Jahorina leží v Republice Srbské a využívá jí přednostně srbské obyvatelstvo. Bjelašnica, která byla na dohled přes údolí, slouží především Bosňákům. Noční život střediska je omezen na několik restaurací a barů a nevynikal přílišným ruchem. V noci po příjezdu přišla prudká obleva a za dva dny téměř znehodnotila možnosti lyžování. Třetí a čtvrtý den navíc vanul prudký vítr, který znemožnil provoz lanovek s výjimkou dvou vleků. Naštěstí poté napadlo dalších 30 cm, což zachránilo lyžování na hranici vrcholné sezóny.

Měli jsme tak možnost bez výčitek zajet si do blízkého Sarajeva. Teprve návštěva za denního světla za dva dny nám odkryla kousek z historie a současnosti. Městem prochází neviditelná vnitřní hranice, oddělující moderní srbské sídliště od starších s válečnými stopami po kulkách a šrapnelech. Zmizely již vypálené byty a vysklená okna běžná ještě při návštěvě před deseti lety. Auto jsme nechali v srbské čtvrti a půlhodinová jízda přeplněným trolejbusem do starého města nahradila vyhlídkovou jízdu. Cesta vedla poblíž stadionu FK Željezničar Sarajevo, dále kolem supermoderního obchodního centra vybudovaného zafinancovaného s podporou bohatých zemí arabského poloostrova. Pokračovala kolem dvou nových mešit, vedle jedné stál zbrusu nový, ale nezprovozněný katolický kostel z betonu a skla. (Mají zde údajně politické pravidlo „vedle nové mešity kostel“) Otázka je zda do kostela najdou dostatečné množství zanícených Chorvatů jako muslimové do mešity.

V historickém centru Baščaršija najdete místo atentátu na Ferdinanda d ́ Este, několik zajímavých budov z období monarchie a pár uliček, kde se najíte v Ćevabdžinicích a restauracích. Zasedli jsme k čaji u vchodu ke Gazi Husrev beg mešitě sousedící s medresou, islámskou školou, odkud po poledni vycházelo množství mladých Bosňáků. V areálu mešity se zastavovali věřící ve středním věku u malého mauzolea a krátce se pomodlili. Kdysi multikulturní město s minimem etnických Turků obývali Źidé, pravoslavní Srbové i slovanští konvertité (ze společenských a ekonomických důvodů), katolíci z Dalmácie. Na fasádě nedaleké městské tržnice „Markale“z doby rakouského protektorátu, do níž dopadl šrapnel, je pamětní deska s oběťmi útoku, který Srbové zpochybňují skrze balistickou křivku, s desítkami jmen, (namátkou Poturkovič Goran, Mahmutovič Osman, Smailhodžič Hamid, Hašimbegovič Jusuf), vypovídajících o 400 letém soužití v Osmanské říši.

Srbochorvatština – společný jazyk obyvatel Sarajeva není prostředkem ke sjednocení. Všechna etnika lpí na drobných odlišnostech jazyka i písma. Pro některé Srby jsou Bosňáci vnímáni jako zrádci a stigma dlouhodobého soužití s osmanskými okupanty utvrzuje nositele jmen a muslimství v jejich vzdoru a semknutí. Hrozba nějaké budoucí tragédie stále visí nad těmito lidmi rozdělenými historií i nedávnými válečnými událostmi.

Zatím je stále možné a doporučované zajet si do této malebné země, ochutnat jejich speciality. Začněte Begovou čorbou – polévkou z různých mas a zeleniny nahrubo. Vzpomenete na brabory pečené v ohni - krompir s kajmakem. Ochutnáte originální Ćevapi u nás zkomolené na čevapčiči. Pljeskavica - velký tenký hamburger, Bosanski lonac - výborný eintopf, Ispod saća (zpod popela) je dušené a pečené maso pod kovovým zvonem zasypané uhlíky na otevřeném ohni, Sudžuk – povařená hovězí klobása, Sarma - dušené závitky ze směsi mletého masa a rýže zavinuté v listech vinné révy, Jagnjetina, Teletina – asi každý pozná z jakých domácích zvířat se rožní, k mnoha jídlům se podává Kajmak – měkký sýrový krém, Ajvar – oranžová pasta, zeleninová směs, která se dělá z červených paprik, lilků, česneku a chilli papriček. Na závěr sladkosti jako Lokum a Baklava známé i z jiných zemí. Nejvíc a několikrát jsme si to užili v restauraci Rajska vrata, kterou tímto doporučuji. (Planinska kuča Rajska vrata se nalazi na 1600 m nadmorske visine u najljepšem dijelu Jahorine)

Zpět z Bosny jsme se vraceli po znovu zprovozněném úseku dálnice míjejíce městečko Visoko, proslavené mezi ezoteriky Bosanskou pyramidou sunca. Kopec jehlanovitého tvaru označený doktorem sociologie“ Semirem Osmanagičem jako Pyramida slunce, přitáhl tímto marketingovým tahem do zapadlého města nebývalý turistický ruch, kde mu mnozí dobrovolníci zdarma kopají šachty podél geologických vrstev a nacházejí kameny, prý opracované neolitickými kameníky. Držíme mu palce, aby měl pravdu. Čekalo nás ještě jedenáct hodin jízdy z exotiky do našeho zaprděného, ale milovaného Česka.

https://www.vice.com/cs/article/ruiny-olympiady-v-sarajevu

http://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=117599

http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/prof-dr-rajko-dolecek-drsc-poznamky-k-mytu-o-srebrenici.html

http://odcestovat.cz/destinace/evropa/bosna-a-hercegovina/historie/

http://czech-press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=888:sarajevo-osm-let-po-valce-sp-835224321&catid=1639&Itemid=148

Autor: Daniel Řehák | pátek 17.3.2017 0:02 | karma článku: 23.71 | přečteno: 1737x

Další články blogera

Daniel Řehák

Spor o žlutou hvězdu

Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná

13.9.2021 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.91 | Přečteno: 477 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 274 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1387

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...