Vnímali jsme Atatürkovo sekulární Turecko evropskýma očima. Jak jsme si mohli myslet, že velikost Osmanské říše zahodí jeho pohrobci jen tak. Cožpak nemají podobné reminiscence na minulou velikost Maďaři, Rakušané, Rusové, Poláci?
Boj o sekularizaci byl marný a předem prohraný boj. Přitažlivost kapitalistického západu se vypotřebovala do konce 20. století. „Gott sai dank“, že se Turecku, přes Německou vstřícnost, přijetí do EU nezdařilo. Možná jsme tím napomohli k protestnímu návratu Turecka ke kořenům, ale to by jej čekalo i uvnitř unie a pak už bychom se vůči islámu nedokázali vymezit nikdy. Prorostl by jako rakovina do společnosti v takové míře, že by si tuto nemoc ani neuměla uvědomit. Dostali jsme šanci se islámu zbavit, nepromarněme ji.
Co je třeba? Jasně deklarovat a vymezit sekulární povahu států Evropy. Rozhodně skončit s jakoukoliv státní podporou muslimských a dalších církví. Mešity zavřít, nebo ještě lépe, zbořit. Jakékoliv sektářské výstřelky nebo nošení vnějších znaků víry trestat vyhoštěním za hranice EU. Aby se to nebralo jako diskriminace, mohlo by se to vztahovat na všechna vyznání.
Zvykněme si, že i Turci budou své ženy zahalovat, jinověrce bezvěrce omezovat a muslimský šovinismus, právně podpořený, daruje mužskému egu iluzi nadvlády nad všemi, které nedokáže přesvědčit o svých kvalitách jinak.
Turecko, které řeklo islámu Ano, je z pragmatických důvodů členem NATO. Dříve nebo později tento ostudný stav skončí. Že si Erdogan nyní daleko lépe rozumí s Ruskem, je zřejmé, přes všechna silná prohlášení o podpoře Islámského chalífátu Tureckem. Vždyť se to celé dá svést na USA a děje se to v přímém přenosu. Nový spojenec Turecka – Rusko, se díky své bigotnosti v oblasti genderové k islámu přibližuje. Muslimů mají ve své zemi dostatek a současná demokratura extrémy islámu sráží na snesitelnou úroveň. Oni se s islámem vyrovnali po svém.
Poslední karta, která zůstala USA, jsou Kurdové. Nebyly k nim dosud příliš vstřícné, to se teď bude měnit. Mohli by konečně Kurdové dosáhnout na státní útvar? USA by tím mohlo destabilizovat Turecko. Je to poslední klín, který může z iráckého prostoru vrazit mezi Turecko a Rusko. Ohrozit Turecko rozpadem, zmenšením o třetinu území. Nejdříve by USA mělo zlepšit obraz Daeše v očích veřejnosti. Třeba reportáží o tom, jak se natáčel trikový film o uřezávání hlav protivníkům.
Ideální multikulturní společnost amerického střihu je představa, která se s realitou míjí. Pojmenování Afroameričan, je jednou z mnoha ukázek newspeaku a zároveň nedemokratické pozitivní diskriminace. V USA je doprovázena totalitními metodami usměrňování obyvatel, kteří se z nějakých důvodů, vymkli mentální kontrole.
Problém islámu je v tom, že to není o rase. Nějakého muslimoameričana multikulturní agenda těžko vstřebává. I když si USA pěstuje mnoho různých religiózních magorů, s takto cizorodým a agresivním prvkem si asi neporadí.
Projdeme li si metodu předvýběru prezidentských kandidátů USA, předhozených lidu k „demokratické“ volbě, u vědomí zdánlivé důležitosti prezidenta USA, je nepochybné, že jsou obyvatelé mocnosti, ovlivňující náš euroamerický svět ovládáni skrytou elitou, jejíž směřování lze jen vzdáleně odhadnout.
Podle výsledků konání státní exekutivy závislých států, z činů, jejich mnohdy nekompetentních a ovlivňovaných státních představitelů, je zřejmé, co je postupným cílem této elity. Přetvoření Evropy podle střihu USA, již ovládaného podle dlouhodobé koncepce alternativního rozhodování. Postupným cílem je produktivní, řízená Evropa, ovladatelná a ochotná bojovat za současnou západní židokřesťanskou kulturu, za kterou se schovává mentální doktrína multikulturního, konzumního světa nekonečného růstu.
Dlouhodobé cíle nadstátních elit v Evropě jsou již dosaženy. Rozbití Evropy na řadu nesuverénních státečků trvalo celé století. Postupné prorůstání alternativní řídící struktury (NATO) těmito pohrobky velkých monarchií, je po zániku SSSR již téměř dokonáno. Teď zbývá ještě rozbít velké národní státy, Německo, Francii a Anglii. Anglie se sice vysmekla z molocha EU, který to řídí administrativně (Evropa regionů), ale je otázkou, zda již naplánovaný rozpad ustojí.
Francie a Německo si zadělávají na občanskou válku, v procesu odzbrojování obyvatelstva a vnucování biologicky plodné, ale sociálně obtížně zařaditelné a ekonomicky nevyužitelné masy s přezíravým postojem ke zmanipulovaným občanům sociálního státu, jsou doutnající rozbuškou. Evropa je myšlenkově vyprázdněná struktura. Čeká na doktrínu, přijatelnou pro většinu členů EU.
Co nám zatím nabídla, kromě konzumu, globalizace, TTIP, GMO a tolerance k netolerantnímu islámu? Nic, za co by se dalo umírat, nic, co bychom chtěli odkázat našim potomkům. Nic, nic než modrý prapor a škaredé euro pro potřeby institucionalizovaného podplácení.
PS: Na kritiku o odchýlení od tématu přiznávám, ano, úplně jsem se nechal unést. Souvislost Evropy s vývojem v Turecku nás připravil o další komparativní výhodu proti Rusku, vůči kterému se Evropa krátkozrace a možná i pod tlakem vymezuje.
