Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Odpadů se zbavujte obezřetně.

11. 05. 2008 15:12:32
Některé situace, které píše život, nevymyslíte. Musel jsem v mládí už od třetí třídy obecné školy, ač nerad, chodit do hudebky hrát na klavír.Mohl jsem si za to sám, když jsem doma papouškoval po soudružce učitelce, že každý čech by měl umět hrát na nějaký hudební nástroj. Rodiče mi určitě chtěli udělat radost, určitě i sobě, a bez konzultace nám s bratrem pořídili klavír. A už tu byla povinnost a bohužel i nevraživost za to, že nás do toho uvrtali. To jen pro pořádek.

Bylo to někdy v roce 1970, chvíli po svátku Třech králů. Jediní, kdo tyhle svátky v našem bezbožném městě drželi, byla cikáňata z blízkého okolí. Určitě to bylo lepší než žebrání, ale moc toho nikdy nedostali. Tenkrát se maminka rozhodla vyhodit hnědožluté lyžáky s kovovou špičkou, skvělý výrobek našeho gumárenského průmyslu, možná i proto, že guma kolem kovové špičky byla odtržena a flek, kterým prosvítal plech výstuhy připomínal mapu Libye. Odložila je zatím za dveře s tím, že budou vyhozeny, až se půjde s odpadem. Domem prošla parta koledníků a mimo jiné nás zbavila starosti o boty na vyhození.

Přesto, že jsem se z lidové školy vysmekl, investice do klavíru se musela zhodnotit. Docházel jsem strmou ulicí blízko centra k soukromé učitelce na klavír. Procházel podél domu s vytlučenými okny, kolem kterého se hemžila omladina, mírně zanedbaná. S taškou na noty a vymydlený jsem se snažil projít tak, aby si mně nevšimli. Asi jim byla zima a měli hlad, možná byli trošku naštvaní, když viděli nažehleného středostavovského synka s lepším osudem. Hemžili se kolem mně, až jsem si všiml, že jeden z nich je hrdým nositelem mých lyžáků. Cítil jsem jisté uspokojení z toho, že našly smysluplné uplatnění, protože mi dělaly dobrou službu. To co následovalo, už bylo jako ze zlého snu. Právě ten, ke kterému jsem díky společným botám pojal jistou náklonnost, mě pěkně nakopl mým vlastním lyžákem do zadku, právě tím s tou Libyí. Takže nebylo pochyb. Byl jsem nakopnut vlastní botou!

Hořkost a nespravedlnost, kterou jsem tenkrát cítil, časem nahradil úsměv. Kdykoliv je příležitost, dávám k dobru tuhle historku a společně se zasmějeme nad ironií života. Tak bacha až budete něco vyhazovat.

Autor: Daniel Řehák | neděle 11.5.2008 15:12 | karma článku: 16.18 | přečteno: 2021x

Další články blogera

Daniel Řehák

Můžeš mi vysvětlit jak ty, vysokoškolák, můžeš volit Zemana?

Kolik lidí člověk zná tak, aby si s nimi mohl hlouběji popovídat o politických názorech. Desítky? Pro některé z nich jsem byl přírodním úkazem. Stejný dojem jsem o nich získal i já.

5.1.2018 v 9:52 | Karma článku: 48.19 | Přečteno: 19856 | Diskuse

Daniel Řehák

Darwin

Pokud nepocházíme z opice, pak ústecký orangutan Ňuňák (děsné jméno, ale o mrtvých jen dobře), to svým utracením potvrzuje. Přes svou neuvěřitelnou lidskost patří ke zvířatům.

13.11.2017 v 14:23 | Karma článku: 14.28 | Přečteno: 791 | Diskuse

Daniel Řehák

ANO na pochodu

Stejně jako v roce 1918, 1938, 1948, 1968, 1989, bylo politické směřování výraznou ideologickou změnou, i nyní, ač se to nezdá, je volební výsledek v ČR na pozadí světových událostí, krizí dosavadního modelu ovládání.

3.11.2017 v 17:19 | Karma článku: 10.22 | Přečteno: 406 | Diskuse

Daniel Řehák

Budování matrixu

Budování matrixu probíhá v několika fázích. Výsledkem je informační pole, ve kterém se lidé pohybují, které si většina neuvědomuje a z něhož exponovaní a prozíraví občané nemohou vystoupit bez následků.

25.10.2017 v 19:08 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 361 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jana Mrázková

"No, jestli bude sněhoz, pojedeme na Špičes, jinak čubas!"

Po šichtě na pokladně u Alberta jsem si venku sedla na lavičku, v tomto nehostinném počasí, a konečně si zapálila. Pro lidi spěchající do/z obchodu jsem byla za exota, zvláště, když vedle mne stál vozík naložený nákupem,

17.1.2018 v 22:56 | Karma článku: 3.94 | Přečteno: 91 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Kdo mne vede "do chrámu"?

V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. ... A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. (Lukáš 2,25+27)

17.1.2018 v 21:36 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 86 | Diskuse

Dana Urbanicsová

Náš život s Trpajzlíkem - Láskyplná

17.9.2017 Trpajzlík teď prožívá období, kdy má všechny a všechno ráda. Svou lásku k lidem i k věcem vyjadřuje tím, že je něžně hladí a říká u toho "malá". Pokud je láska opravdu velká, přitiskne si to na prsa a pohoupe.

17.1.2018 v 20:21 | Karma článku: 11.21 | Přečteno: 165 | Diskuse

Kristýna Burgerová

Spěchej pomalu!

Podzimní chmury se mně zdařile vyhýbají, ale novoroční depka přichází s pravidelností každý rok ...

17.1.2018 v 8:30 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 305 | Diskuse

Kateřina Karolová

Já, Doktorin - dopis číslo 16

Trocha pauzy od vyprávění historek z nemocnice. Co třeba podívat se, jaké se dá v cizině sehnat bydlení?

17.1.2018 v 8:00 | Karma článku: 18.18 | Přečteno: 544 | Diskuse
Počet článků 266 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1342

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.