smutné

Mám za sebou domácí péči   o umírající manželovy rodiče. Nic moc veselého, ale naštěstí to období jejich nemohoucnosti, kterou jsem považovala za tak strašně nedůstojnou člověku, netrvalo dlouho, a oba s manželem jsme ji zvládli. Rodiče zemřeli pět týdnů po sobě. Přesto jsem se svými syny uzavřela dohodu, že mě nikdy nenechají dožít tímto způsobem. Nevím, zda jse viděl kanadský film Invaze barbarů (snad jsem to nepopletla), tam syn svému umírajícímu otci pomohl velmi přijatelným způsobem. Uspořádal párty s rodinou a přáteli , a taťkovi dal pokouřit drogu (nebudu navádět) . Tak uvidím, jestli spratci dodrží slovo....

S maminkou držím palce.

Mysteria ...a mizerie...

Parkinson je hruza, ale demence a nebo Alzheimer nejsou prochazka ruzovou zahradou. Nejhorsi je ten den, kdy musite rozhodnout, co je lepsi pro matku.