To je super počtení

Par excellence,  podobné soustředění jsem taky absolvoval, byly to opravdu neopakovatelné zážitky pak i na vojně, asi bych se měl taky rozepsat a jak vidím, tak o téma je zájem . Ale, jeden známý napsal o těch vojenských časech dost tlustou celou knihu a popravdě řečeno moc čtelná nebyla. Ono hodně záleží na  úhlu pohledu (nadhledu) a ten tam máte jako tankista OK.

:)

Musím říct, že jsem se vážně pobavila a moc se mi to líbilo

dobrý

Zdravim. Napíšete ještě něco podobného? Váš blog je jeden z mála, který si rád přečtu.

Že si to všechno pamatuješ!

Já jsem z toho skoro všechno zapoměl. Zdraví Taibrick.

Re: Že si to všechno pamatuješ!

Na některé věci se zapomenout nedá... Třeba když ve Stříbře před branou kasáren u silnice na Rozvadov stál totálně ožralý deveťák a na vojáky vracející se z vycházky řval "Tak pojďte, milánkové, už na vás čekám"....

chemici

My jsme si pivní soustředění udělali večer před odjezdem a na příjezdu to bylo znát. Vylezli jsme ochmelení z autobusů na buzeráku vojenské posádky v Jaroměři, posedali si na asfalt, vytáhli kytaru a naplno zapěli tehdejší hity jako tu od Nohavicy "Když mě brali za vojáčka" a další podobného ražení. Záklaďáci chodili kolem a čuměli. Jinak by se toho dalo o vojně  napsat hodně. Někdy po polovině soustředění si velitelé vzpomněli, že by bylo dobré vyzkoušet stavbu odmořovacího stanoviště. Polovina studentů odjela s vejtřaskami do lesa, tam postavili velký vojenský stan se sprchami uvnitř, zamořenou a nezamořenou zónou, venku postavili postřikové rámy pro odmořování techniky, potom se zažehl naftový ohřívač a z 5 kubíkové nádrže vejtřasky se půl hodiny simulovalo odmořování a dekontaminace, pak se to zase všechno uklidilo. Druhý den vzali druhou polovinu studentů, jenže těm nebylo přáno si v lese vyzkoušet odmořování. Než to mohlo začít, v lese se objevil místní hajný a vyhnal je ven.

Já mám 181 cm

a jednou mě na vojně svěřili narychlo obrněný trasportér. Měl jsem stát v poklopu nahoře a navádět za jízdy řidiče, ten měl pouze malé okénko a za ním tmu, byla totiž noc a v rámci utajení před kapitalisty jsme nesměli svítit. Motoř řval, nic nebylo slyšet, nasadil jsem si kuklu, ale kabel k ní byl asi pro ty výšky pod 180 cm, takže jsem stál ohnutý v poklopu a naváděl. Ano, koho to zajímalo?

A připomínka, C bylo "schopen jako", ne tedy pouze na štábu, ale třeba jako promítač. A B měl u nás každý, kdo měl brýle. P.P.