maj. Němec

Chodil jsem do Motola od r. 77. Kapitána Němce si také pamatuji. Jednou při tzv. střelecké přípravě prohlásil: "Chlapci mám jen jedno oko a ještě mi z vás pláče."

Velitelem byl tehdy pplk. Matějka a pamatuji si ještě dva majory jménem Kukla a Kuzma.

Re: maj. Němec

Moc díky. Teď si konečně vybavuji že Major Kukla to byl co s Michelinem (Marcišinem) vypili tu litrovku rumu. Na Matějku  si také vzpomínám. Nejspíš to velení střídali v rámci rotace kádrů.

Do Motola jsem chodil

začátkem 80. let. Na rozdíl od právníků jsme my, filozofové (+ výtvarníci z akády a umprum) byli motostřelci, kanonenfutr - průměrná doba přežití v boji byla údajně 28 vteřin. Asi tak si strana a vláda cenila intelektuálové a umělcí. Velel tam pplk. Jánský, na VK dle legendy za trest. V srpnu 1968 prý jako velitel jakéhosi pluku zaujal kruhovou obranu sídelního města. Dalším výrazným typem byl mjr. Brabec, tlustý moula, původně pekař, jenž při PŠM vysvětloval výhody socialismu takto: "Soudruzi, moje matka byla pradlena. A já? Učím na třech vysokých školách najednou!" O technikovi Michelinovi (příjmením Marcišin) se vyprávěla historka, že na kolegiu děkana (jak se tam dostal?) prohlásil: "Vy tomu budete rozumět, jste tu samy profesor a doktor, někteři mate i maturitu..." A co skladník Hezina, penzista zelené tváře se vzhledem kostlivce? Major Nič nás první den uvítal takto: "Jmenuji se Nič. Píši se s měkkým a krátkým a mám dlouhýho a tvrdýho." Tým snů. Prostě pakárna, ale veget.

Docela jsem se zasmál, Motol jsem

zažil i vojenskou katedru, v té době byla na každé VŠ, akorát nás učili zpívat "přes spáleniště, přes krvavé řeky", ale zážitek s ožralým velícím lampasem nebyl.

Nevadí byly jiné, poučnější, například během probírání pravidel strážní služby - jak postupovat, jsem-li  na stojce a blíží-li se "narušitel" : "Souvuzi, pokud opravdu budete střílet, musí padnout minimálně dvě rány a hlavně si pamatujte, že mrtvý nemluví", až časem jsem pochopil smysl této rady:)

Anebo: Vozidlo s červeným křížem "střílet jako na každé jiné", "ale proč, vždyť Ženevské Konvence..." "nemůžete vědět, zda v tom nepřevážejí zbraně" - až časem jsem přišel na to, k čemu používají palestinští teroristé sanitky:)

Anebo smluvené taktické značky do mapy: Naprosto stejný popis u nálezu dokumentů padlého nepřátelského vojáka a zajatého nepřátelského vojáka, nelišilo se to absolutně v ničem, nikdo nemohl z mapy zjistit, zda nepřátelský voják byl mrtvý nebo byl zajat, velmi důmyslné a přitom jednoduché, až z toho zamrazilo.

To jsem se nasmál! Naštěstí jsem se tomu již vyhnul.

Pro autora. já ve 2. a 4. pádě se píše mě, ve 3. a 6. mně.

Re: To jsem se nasmál! Naštěstí jsem se tomu již vyhnul.

Díky. stydím stydím

Já bych tu katedru zas tak moc neodsuzoval

Také jsem absolvoval Motol a každé pondělí cestoval skrz celou Prahu v kopřiváčích. Tehdy jsem VK také odsuzoval. Ona buzerace mi byla nepochopitelná a silně proti srsti. Dodnes beru jako svoji velkou chybu, že jsem se ji nenaučil přijímat ani rozdávat. Ovšem zvěrstva, která uvádí pan autor, opravdu nepamatuji. Asi jsem postarší ročník. Poslední večer po zkouškách za námi jeden z lampasáků přišel na cimru a cosi pokecal. Od té doby jsem se začal na celou tuto etapu života koukat zgruntu jinak. My jsme tohoto člověka brali jako blba a neuvěřitelného zupáka. Ukázalo se, že není ani jedním. Po čtvrthodině jeho vysvětlení, jsme pochopili, že blbové jsme především my. A to nám jen velmi kamarádsky naznačil, co nás na té opravdové vojně čeká a nemine. Když jsem poté dostal napovel rotu "Y", tedy milé hědší spoluobčany, vzpoměl jsem si na zmíněný večerní rozhovor, a na onoho lampasáka s vděčností vzpomínal. Navíc jeho přiblblá pořekadla se v praxi stopro osvědčila.

Ano, vozovna Motol vyvolava nostalgii...

Kdyz jsme se dozvedeli, ze nas primy nadrizeny je svobodnik Laco Podzemsky, meli jsme smisene pocity. Ale byl to slusny a chytry chlapec a vychazeli jsme s nim dobre. Jenze nestesti nechodi po horach. Jeden z vysokych dustojniku nam na prednasce rekl,  ze zivotnost lidskeho materialu v prvni linii je 6 minut. Jeden to nevydrzel, zfialovel v obliceji a rekl: takze ja ted budu 6 let studovat medicinu, zatimco 6 minut vaseho veleni staci na to, aby prvni linie natahla backory? A bylo zle.

A kdyz uz nebylo zle, bylo jeste hur. Na takovem mini-cviceni nas par vzalo do zajeti pplk. Chmelika, ktery velel strane, ktera mela vyhrat. Taky jsem pak sel kopat okop pro leziciho strelce. Nakonec me z vojny vyhodili, coz znamenalo vyhlidku na 2 roky vojny po skole misto 1 roku, ale to uz bylo jedno. Ale mel jsem stesti, nejak dosli k nazoru, ze jsem absolutne nevojensky typ, a nejak na me radsi zapomneli...

Okop ležícího střelce

Taky jsem chodil na VKVŠ do Motola nad vozovnou. Od nás tehdy nikdo žádné peníze na chlast nevybíral, ale jinak chování oficírů celkem souhlasí.

když nastaly zápočty (nebo to byla zkouška? už ani nevím) tak jsem dostal otázku "Zhotovení okopu pro ležícího střelce". Venku tou dobou ukrutně ch*c*alo, my jsme byli na učebně a já se upřímně děsil jen toho pomyšlení, že se půjdu zakopávat do terénu. Ale lampasáci nechtěli jít ven taky. Tak mi zaveleli, ať se zakopu na linoleové podlaze na učebně.

"Jak to kopete?" zařval jeden z lampasáků. "Musíte tu hlínu pořádně nabrat". Ukázal jsem mu lopatkou, kde mám násyp a kde hrabu a v této prakticko-verbální zkoušce jsem nakonec obstál.  Absurdní? Ano. To bylo celé tak.

taky něco...

My jsme měli v Pardubicích  vcelku štěstí. Za dob našich bezprostředních předchůdců se prý velitel vojenské katedry zbláznil, rozdělil studenty na dvě poloviny, rozdal jim samopaly, snad jenom se slepými a jedné polovině nařídil vojenskou katedru bránit a druhé ji dobýt. Katedra tehdy sídlila na kolejích školy v přízemí bloku D na okraji Pardubic.  Takže my jsme tam měli relativně čerstvé lidi, kteří se proměňovali v blbce jen občas. A občas se rozkecali o tom, kde byli dříve úplně stejně jako normální lidé. Aspoň někteří z nich.

Re: taky něco...

Můj první den na katedře byl ale impozantní, vojna tehdy v druháku začala jako úplně první "vyučování" tuším dvoutýdenním vojenským soustředěním.  Zjišťoval jsem  o prázdninách telefonicky  na vedení školy, kdy to začíná, řekli že v pondělí, tak jsem přijel v neděli.  Jenže my jsme na katedře měli být už v pátek, kdy se fasovaly hadry, masky a další věci. Přijel jsem v neděli a potom v pondělí jsem jako jediný v civilu  chodil mezi do zelena odděnnými spolužáky, "představil" jsem se takhle snad téměř každému ze školících,  než jsem taky vyfasoval potřebné zelené basmeky. Nejméně půl roku mi trvalo, než se pozornost vyučujících poplukovníků začala při vyučováních obracet k jiným. Stejně na mně nezapomněli a z závěrečných zkoušek jsem jen prospěl a stal se na dva roky jen svobodník.   Než jsem potom dostal kvůli dioptriím modrou.

jojo zlaté (rudé) časy

VK. I když jsme ji měli ani ne 1 semestr, neb byl rok 89, nikdy nezapomenu jak jsme si v Motole hráli na výsadek z OT včetně útoku na bodáky. S odstupem času sranda, nejvíc samozřejmě nekonečná blbost velitelů.

....jo...tak nějak to...s maličkými obměnami...fungovalo

. avšech vysokých školách. I bolševická armáda měla jakýsí obranný reflex proti absolutní debilitě, který se projevoval přesunem takto vyhraněných jedinců na relativně neškodné posty - tedy velitele na vojenských katedrách a okresníc vokjenských správách...potvrzuji hodně podobnou zušenost  ..z dnes již zahraničního ..Zvolena...tam oblíbené hodnocení našeho vojančení jistým kulhavým pplk znělo..."vysoko zle...nedobre, študenti....!"