Cumhuriet si rozvracet nedáme

16. 07. 2016 12:37:39
Zmařený puč Erdogana posílí. Jak ošidná může být v demokratickém slovníku interpretace některých dějů a pojmů, ukazují nejen současné události Turecku.

Zákonně zvolená demokratická vláda Recepa Tayyipa Erdoğana je výsledkem vnitřních politických nálad v Turecku. Nepřísluší mi kritizovat rozhodnutí aktivních nebo aktivizovaných voličů tohoto reprezentanta nejhorších velmocenských reminiscencí bývalého sultanátu, mohu jen s jistou nostalgií vzpomenout na řeckou, demokratickou a křesťanskou historii městských států Malé Asie před příchodem Seldžuků. (Kolem r. 1000 n.l.)

Po pádu Konstantinopole (l.p. 1453) se na dlouhá staletí stalo toto území centrem islámské moci i na části pevninské Evropy a s velkorysostí impéria a feudálního majitele na svém území toleroval množství menšin. Nástupcem Otomanské říše byla kupodivu sekulární, ale nacionalisticky homogenizovaná republika, na jejímž počátku stojí jedna z prvních masových genocid, v tureckém případě arménského etnika.

Ruce si takto pošpinila nejedna národnostně konstruovaná republika, protože s vymetením feudálů musela koncept božího zástupce na Zemi nahradit jiným. Národ byl po ruce jako dobrý nástroj manipulace a je jím dodnes.

Ale k věci. Vlády světa se po nezdařeném puči předhánějí v podpoře demokraticky zvolené vlády, některé i později, co kdyby to náhodou vojákům vyšlo, že. Žádná vláda by nechtěla být svržena takovým způsobem, takže z tohoto hlediska to může vypadat upřímně. Jenže Erdogan, rozhodně není evropským vládám po chuti a jsem přesvědčen, že ještě rychleji a ochotněji by navázali spolupráci s vojenskou juntou.

Proč o tom mluvím. Vládnoucí elity dobře vědí, jaký je parlamentní demokracie vrtošivý a nejistý podnik a jak je důležité ho mít pod kontrolou. Mám připomenout rok 1933, kdy si sebejistý psychopat přivlastnil kulturností a tolerancí se pyšnící Německo? Nebo jak si demokraticky uzurpovali komunisté poválečné Československo navzdory Slovákům a jinak smýšlející části obyvatel?

Rozpoznat, kdy už to je s opouštěním demokratických principů a ochotou vzdát se po prohraných volbách na levačku, je dost těžké, protože některé strany se jako demokratické maskují. Je-li jejich ideologie totalitní, nevzdají se jednou získané moci dobrovolně. Labilitu demokracie lze přirovnat k míči, balancujícímu na vrcholu koule. Tam, kde je koule veliká a základy systému jsou vyvážené, může míč vydržet dlouho.

Putinizaci Turecka sledujeme v přímém přenosu. Potlačování tisku, likvidace vojenských, politických a posléze i ekonomických odpůrců vytlačením za hranice, mimo volitelné struktury státu, případně fyzickou likvidací, je cestou destrukce demokratických principů. Není proti tomu obrany a míč sklouzává ze stabilní pozice stále rychleji. Moc je opojná a vzteklé reakce Erdogana, sáhne-li se mu na jeho ego, je příkladným chováním psychopata.

Snadnost politických rozhodnutí strany v totalitním režimu je vysoká a pro příznivce její ideologie je důkazem, že demokracie je na obtíž. Pojmenují vnitrostranický systém jednoho vůdce jako demokratickou diskuzi. Vyprázdní a změní význam slov a svého šéfa postaví nad zákon. Turecko už je za hranou. Vypěstovali jsme si nového Hitlera a doufáme, že je demokrat.

Později se budeme utěšovat, že je Turecko malé a bezvýznamné. Jenomže ono se stane lídrem muslimů z jiných států. Jako totalitní stát bude velmi efektivní. Poslední šancí zvrátit tento vývoj, byl špatně připravený a zpackaný puč. Kdo jej podporoval zvenčí, je otázka. Podle nepovedeného průběhu bych hádal na nějaké militaristy z US Army, co tureckým generálům něco naslibovali.

Putin má k totalitnímu směřování Erdoganovy vlády určitě pochopení. Problém diktátorů je v tom, že můžou velmi snadno měnit názory a postoje. Každopádně kurdská karta se začne odkrývat. Kurdové budou první cíl Turků. To bude poslední použitelný trumf pro politickou diskreditaci Erdogana. Jestli ani to nevyjde, pak už budeme jen litovat, že se puč nepovedl, i když to rozhodně není demokratický nástroj. Mohl demokracii v Turecku, tak jak ji chápeme v Evropě, zachránit.

Autor: Daniel Řehák | sobota 16.7.2016 12:37 | karma článku: 18.16 | přečteno: 741x

Další články blogera

Daniel Řehák

Spor o žlutou hvězdu

Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná

13.9.2021 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Vladislav Svoboda

1. díl Listopad-jiný pohled

Aniž jsme si to tehdy uvědomovali, tak od 17. listopadu se všude vyskytovali agenti StB. Počínaje Činoherním klubem nebo balkónem Melantrichu. Bohužel naše dění ovlivňují dodnes.

28.3.2024 v 14:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 6 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 23.27 | Přečteno: 394 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 510 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.71 | Přečteno: 466 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2307 | Diskuse
Počet článků 274 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1387

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...