Daniel Řehák
Large Visitor Globe
- Počet článků 274
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x
Seznam rubrik
- http://danielrehak.blog.idnes.
- MAŠÍBL
- Cestovatelské
- Sny
- Vojna
- Anekdoty
- Úvahy
- Poutník
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
Oblíbené knihy
Oblíbené blogy
Co právě poslouchám
Daniel Řehák
Vojna v Písku. Léto a konec
Jak se jen trochu oteplilo, vojáci lezli na střechu skladu, aby nachytali trochu bronzu, někdy tam vydrželi i několik hodin, než je začali důstojníci postrádat. Na jednom místě se drátěné oplocení útvaru dalo jednoduše přeskočit. Přes úzké pole už to bylo kousek k několika rybníkům a na druhou stranu ke stezce, vedoucí podél Otavy, až někam ke Vráži. Chodil jsem tam běhat a v létě koupat, k několika plaveckým hospůdkám a kempům. Postupně se mi těch 10 km běhu stalo drogou a v houbařské sezóně jsem se ani nevracel s prázdnou.
Daniel Řehák
Vojna v Písku. Jaro
S odcházejícím sněhem se okolí útvaru proměnilo v krásnou venkovskou krajinu. Už jsem se dobře sžil s prostředím s místními podmínkami a našel si způsoby jak přežít a kompenzovat tlak vojenských povinností.
Daniel Řehák
Vojna v Písku. Zima
Na horním kavalci v kasárenské budově v Purkraticích, jsem viděl Písek jako na dlani. Postel s nejlepším výhledem. Vlečka továrního komínu, podle níž jsem předpovídal počasí, už týden signalizovala severní vítr a nekonečný mráz. Zamrzlé rybníky viditelné ze služebny na druhé straně budovy věštily dlouhou a tvrdou zimu.
Daniel Řehák
Cesta do Písku
Tři měsíce (1980) v městě Čáslavi mne přiblížily ke konci roku i pobytu zde. Tlačenka zabrala. První avízo přišlo v okamžiku, kdy se na mně velitel praporu obořil, jakého že to mám známého ve vysokých armádních kruzích. Nedovedl pochopit, že se mu někdo dokázal vysmeknout. Poslední dny do vánoc už byly na útvaru Jana Žižky jako sen. Dlouhá volna, estrády a kinoprojekce se střídaly jedna za druhou a teplé počasí připomínalo více říjen, než prosinec. S odjezdem přišlo i parádní zimní počasí, napadlo 20 cm sněhu.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení VI. Vysmeknutí
Po návratu ze cvičení jsme měli jednu z mála příležitostí, odpočinout si od soustavných služeb. Jako dva druhořadí absolventi jsme rádi vzali za vděk vedením jakéhosi týdenního kurzu. Naším úkolem bylo pouze odvést frekventanty na učebny a přivést je zpět do kasáren. Opravňovalo nás to k přestěhování do prázdné části záložní budovy. Nemuseli jsme, ale zdekovali jsme se rádi a hned.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení V. Trénink a Cvičení
TRÉNINK Celý 13tý tankový pluk měl v provozu 10 tanků prvního praporu a útvar žil ze tří tanků naší roty, které byly takzvaně na dožití, ostatní vyjížděly jen při ostrých poplaších do záložního stanoviště. Nabíječ Cína z Mostu, střelec Hanuš z Mutěnic a řidič Rambousek nevímužodkud, byla posádka tanku, kterému jsem dělal velitele. Tank byl bez funkční radiostanice. Dokázali jej udržovat v provozuschopném stavu a to bylo vzhledem k jeho a jejich stavu docela obdivuhodné.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení IV. Vytržení
Jeden ze záložáků přelézal plot přes naší pracovní četu o dvou lidech (ostatní utekli a zašili se ještě dřív než jsme je dovedli na pracoviště) a povídá "To je hrůza, bydlím támhle v tom okně naproti už dvacet let, ale netušil jsem, že je tady taková pakárna." Rádi jsme ho pustili, narozdíl od černovlasého kudrnatého Mariana s krásným obličejem znetvořeným neštovicemi, z naší roty, který už po sedmé zmizel směr Eržika do východoslovenské vísky, Býval zachycen po cestě a snad se mu to jednou i podařilo. Důvod nám v emotivním přednesu plném citu sdělil po dopadení na čáslavském nádraží: "VEeď jAa ju mAam tak rAad!" Bejt tam sám, tak mu snad zaplatím i jízdenku.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení III. Na stráži
Jak už jsem uváděl, hlavní činností mužstva z našeho praporu byly stráže na odstavných plochách, v muničním skladu a na bráně. Točili jsme se v nich s železnou pravidelností a nedostatek lidského materiálu způsoboval, že většina mazáků prvního praporu neměla po roce a půl dovolenou, takže i my jsme se smiřovali s tím, že se domů podíváme až za rok.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení II. Zavedení
V pondělí se vrátil první prapor ze cvičení a skončil rajský klid, který jsem naivně považoval za normu. Novej špagi! Zařval obézní mazák a s pěti dalšími si mně od dveří prohlíželi, jako chovatelé nový přírůstek v ZOO. "Co je to špagi?" zeptal jsem se souseda. "Špagát = absolvent vojenské katedry. "Asi by nás dvouročáci nejradši oběsili." "Taky nám říkají Ešusové, nebo Kurvy. Jsme zařazení někde mezi důstojníky a záklaďáky. Jako mezi mlýnskými kameny a někteří to neustojí. Uvidíš sám" , řekl nový soused. "A co ten ešus?" "No to máš tak, mazáci mají místo čepice na hlavě lejno, a protože my jsme poserové, tak naše čepice z maskáčů připomínají ten předpisový ešus.
Daniel Řehák
Čáslavské zastavení I. Povolání
Čáslav přisouzená mi povolávacím rozkazem, do dálky upozorňovala vysokou věží kostela, přesto se o ní tradovalo oblíbené: "Hodíš dlažební kostkou a trefíš děvku nebo lampasáka" Co mně tady asi čeká? "Až se budou na štábu na cokoliv ptát, nic neznáš, nic nevíš, nic neumíš", řekl na bráně vojenského útvaru Jana Žižky z Trocnova spolužák Gilotina, který tam zrovna sloužil, když jsem tam deset dní po nástupním termínu dorazil.
Daniel Řehák
Závěrečné soustředění vojenské katedry.
Z nějakého drbu před odvody do armády jsem se dozvěděl, že k tankistům se dostávají pouze vojáci menší 180ti cm. Marně jsem se protahoval na futře dveří, mezi mou pozdější posádkou byli i drobečci hodně přes 190cm, kteří ani nezavřeli poklop na věži. Pro nás, absolventy vojenských kateder, byla jakákoliv růstová anomálie bezpředmětná. Jediné co pomáhalo, byly zdravotní záznamy.
Daniel Řehák
Zkoušky na vojenské katedře.
Stali jsme se postupně otrlí a nevnímaví ke kopřivám, alkoholismu a tuposti. Vyšší cíle tehdejší společnosti nám byly ukradené, ale snaha přežít bez úhony, nás vháněla do náruče železné rakve
Daniel Řehák
Třetí den na vojenské katedře
A je to tady. Čekalo nás celodenní cvičení mezi ovocnými stromy, završené zábavou vyrábění okopů pro ležícího střelce. Vyfasovali jsme železné helmy, lopatky, samopaly a sumky. Všechny tyto zbytečnosti jsme měli zavěšeny kolem pasu. Bylo to všechno dohromady dost těžké. Hlava se pod tíhou helmy kinklala jako pérovému panáčkovi, Páteř mlaskala pod tíhou obleku a kabátu z kopřiv, zvlášť, když jsme museli utíkat před nepřítelem.
Daniel Řehák
Druhý den na vojenské katedře
Na ulici za výlohou holičství na Malé Straně se řezaly smíchy západoněmecké studentky, Ostříhaní spolužáci zahanbeně opouštěli křeslo. Nasazovali kulichy a plížili se kolem nich na kolej. V máničkovské době Johna Lennona se sestřih zvaný výbrus nenosil.
Daniel Řehák
První den na vojenské katedře
Ve školách, kterými jsem prošel, se občas nějaký Mimoň vyskytl, ale koncentrace exotů v podobě velitelského sboru vojenské katedry Motol, mě ohromila. Do té doby jsem o vojně ještě nic netušil. Nazdar soudruzi! Zařval na nás podnapilý plk. Kulhánek. Většina vojáků z povolání byla už ráno v náladě z radosti nad vzájemným znovu shledáním a novými rekruty.
