Obava, která mně přivedla už v počátcích jeho existence k lékaři byla uchlácholena odborným odsudkem, že není přirostlý a že to nic není. Vadil zpočátku při utahování opasku, ale s rostoucím blahobytem se pas i s opaskem přesunul pod něj a lipom mi sloužil jako kontrolka, když jsem se zbytečně rozčiloval. Postupně ze mě vychoval kliďase, no alespoň jsem si to myslel. Nejsem si jist, ale možná byl zhmotněním vnitřního neklidu.
Pupence a novotvary se přihlašují náhle a dlouho zlobí. Před několika lety jsem na sobě vypátral dvě místa, kde se podobné bulky usalašily tak, aby nemohly být zlikvidovány na náklady pojišťovny. Hlodalo ve mně přesvědčení, že prvotní tělísko, bylo příčinou té inflace. Řekl jsem si, že by nebylo od věci toho návštěvníka vypudit.
Uplynuly dva roky a setkání s příbuznou, která se mi svěřila s podobnou zkušeností mně utvrdila v poznání, že se jedná o nějakou genetickou výhodu. Protože ta paní byla mnohem hubenější a bulky pod kůží patrné, operativní odstranění bylo z estetických důvodů logickým řešením.
Se změnou lékaře při vstupní kontrole jsem se po konzultaci rozhodl zbavit této zvláštnosti, která mne spolu se srostlými prsty u nohou, chlupatýma ušima, ocáskem na kostrči, ostny na páteři a kýlní kostí na temeni přibližovala spíš k ichtyosaurovi než k vrstevníkům.
Proměna v člověka je dnes snadná a bezbolestná. Jediné trauma, které jsem při operaci pocítil byl šrám, způsobený jehlou dr. Amtlera, kterou si narýsoval budoucí jizvu. Netrvalo to ani 10 minut a byl jsem o několik gramů lehčí, aniž bych musel cvičit. Mohl jsem si při té příležitosti požádat i o liposukci, když už tam byla ta díra, ale nebyla to jeho specializace. Teď už zbývá jen vyndat stehy.
Proti tomu co jsem ztratil, jsem získal mnohem víc. Nejen že jsem se přiblížil člověku, dokonce jsem získal znamení na místě, kam se zabodlo kopí římského vojáka. Už chybí jen stigmata na rukou a srdce plné lásky a příchod spasitele bude završen.