Schůzka s realitou.

2. 12. 2008 8:46:27
To místo bylo takové vlhké a pod olysalým stromořadím ležely podél cesty dvě podlouhlé bedny přikryté omšelou plachtou. Karel seděl opřený o strom a přemýšlel o svém zpackaném životě, ve kterém ho nahradil Milan, ten co dnes vychovává jeho dceru a syna. Vedle něj ve škarpě ležel nějaký tulák a nejevil známky života.

Rodinný výlet byl poněkud neobvyklý. Milan, otčím dvou dětí s jejich matkou procházeli městečkem vystavěným v kaňonu ze sedmisetmetrových vápencových skal a v úrovni ulice pod strmými stěnami si fotil obrovské polootevřené kaverny plné kostí prehistorických zvířat, navršených bez ladu a skladu do vybělených hromad, jako v obrovské kostnici.

Pro Kláru a děti to byla cesta za vzpomínkou. Tady byli na poslední společné dovolené s bývalým manželem a otcem Karlem. Většinu toho času strávili bez něho. Lezl totiž po okolních stěnách s přítelem, nad městečkem v místech, odkud přímo na ulici v zimních měsících padaly sněhové laviny a tato část města proto byla přístupná jen v létě. Po návratu se prohloubily jejich rozpory a Karel je opustil a od té doby o něm moc neslyšeli.

Milan s Klárou se i s dětmi ubytovali v hotýlku na dolním konci údolí, které se rozestupovalo do šířky pod horskými štíty. Večer po společné večeři uložili děti ke spánku a ještě si vyrazili do blízkého baru na pár sklenic vína. V noci při otevřeném okně Milan usnul rychle a Klára se ještě hodinu převalovala se vzpomínkami a únava jí přemohla tvrdým spánkem.

Ve čtyři hodiny, ještě za šera se Milan probral. Protože nemohl usnout, vyplížil se z hotýlku a přes odporné mrholení se vydal po cestě z městečka na neobvyklou procházku.

Prošel neznámou vesnicí po cestě, která se směrem k lesu proměnila v javorové stromořadí. Na kraji lesa zahlédl sedícího člověka. Když přišel blíž, uviděl kousek od něj ležet vousatého váguse, který se nehýbal. Bylo pozdně-letní teplé sychravo a země byla promoklá, takže scénka působila dost přízračně.

Dobrý den, pozdravil Milan a optal se, co že je to za tuláka, co leží na zemi. Než sedící člověk stačil odpovědět, najednou oba spatřili, jak se obličej tuláka proměnil v oholenou a zachovalou tvář a ušmudlaný oděv ve sportovní oblečení. Když otevřel modré oči a trochu se pohnul, Milana zamrazilo. Poznal v něm svého spolužáka Cimra.

Pepo co tu děláš, kde ses tu vzal!? Oslovil najednou sedící muž tuláka. Milan si ho pozorněji prohlédl. To je přece Karel, Klářin muž, kterého znal jen z fotografií. To máme společného známého, promluvil Milan, který se nedal poznat a oba se sklonili k ležícímu. Byl potlučený a z hlavy mu tekla krev. Když se k němu sehnuli, zašeptal: „Promiň Karle, to jsem fakt nechtěl.“ „Už na to nemysli, dávno jsem Ti odpustil.“ Odpověděl mu Karel.

Milan se na Karla podíval. Jeho obličej se zalil krví a začal se svrašťovat a měnit. Stejně jako ležící Pepa se začal měnit v torzo člověka a upadl vedle plachty, pod kterou se rýsovaly dvě rakve. Během minuty se z obou postav staly oblečené kostry a Milan řval hrůzou a utíkal zpátky k vesnici.

Prosím tě, co tu řveš? Vzbudíš děti, šeptala Klára a třásla s Milanem. Ten se probudil a ještě zaslechl vlastní jekot. Chvilku se rozkoukával a než přijal realitu. Pak řekl: „Tomu nebudeš věřit, co se mi zdálo!“ „Povíš mi to u snídaně“, řekla Klára a odešla do koupelny. Bylo už ráno. Děti ve vedlejší místnosti se už probouzely a Milan si ještě promítal čerstvě prožitý sen.

Zazvonil Klářin mobil. „Milane, zvedni to!“ volala z koupelny.
„Haló, to je Klára Mandusová? “ ozval se mužský hlas. „Ne, jsem její manžel, ona je ve sprše.“ „Jsem policejní komisař Veselský. Ve Francouzských Alpách se našly ostatky dvou mužů. “ „Podle dokladů a dalších věcí nalezených v jejich blízkosti se domníváme, že jeden je bývalý muž vaší ženy.“ „Hledáme jejich příbuzné, aby si vyzvedli pozůstalost. Nemá sourozence a ani rodiče a jeho bývalá žena s dětmi jsou jediní blízcí“

„Kdo to volal?“ Zeptala se Klára vycházející z koupelny. Milan jí všechno zopakoval.
„Byl to blázen!“ „Věděla jsem, že takhle jednou dopadne, to se dalo čekat“
„Prosím Tě, dětem zatím nic říkat nebudeme “
„Jasně, to se musí opatrně“
„A co ten tvůj sen?“
„Ále nic, to je banalita. Už jsem ho zapomněl.“

Autor: Daniel Řehák | úterý 2.12.2008 8:46 | karma článku: 11.55 | přečteno: 1469x

Další články blogera

Daniel Řehák

Spor o žlutou hvězdu

Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná

13.9.2021 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 186 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 184 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 515 | Diskuse
Počet článků 274 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1387

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...