Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jízda Respektu za záchranou.

25. 05. 2016 18:33:34
Na den 18. 5. 2016 jsem byl opakovaně zván přes Facebook na RESPEKT TOUR v Ústí do resuscitovaného bývalého kina Hraničář. Snad s představou, že se potkám s přáteli, vydal jsem se

večer do veřejného prostoru za poučením. Řekl jsem si, budou tam chytří a zkušení lidé, zkusím se tam podívat. Téma znělo trochu nejednoznačně, cituji:

Evropa se mění před očima. Narůstá nejistota, zaběhané pořádky mnohdy neplatí a před západní společností vyvstávají otázky, které si po desítky let nemusela klást: Máme omezovat vlastní svobodu výměnou za bezpečnost? Jak vést debatu s lidmi, kteří mají dojem, že jim nikdo nenaslouchá? Vracíme se do éry Východ vs. Západ? Je radikalizace společnosti nevyhnutelná?“,

Že šlo primárně o záchrannou misi ve prospěch dosud přežívajícího papírového periodika a na podporu elektronické verze, bylo jasné hned od vchodu, kde jsem byl vybaven čerstvým výtiskem časopisu a osloven k objednání si ročního nebo alespoň půlročního předplatného e-verze.

K časopisu jsem měl z dob minulých dobrý vztah, kupoval jsem si jej na cesty, obdivoval jejich dvorního grafika Pavla Reisenauera, a oceňoval šíři zájmů, pokrývajících moji zaměřenost. Dodnes mi jeho obsah konvenuje, přesto jsem si dal odstup alespoň do konce debaty, abych se ujistil, že mi má ještě co říci.

Účast, jak je v Ústí nad Labem zvykem, byla na krajské město mizivá. Zhruba 25-30 lidí v hledišti, a na pódiu čtyři účastníci besedy, moderoval Tomáš Lindner a postupně si brali slovo Kateřina Šafaříková, novinářka, dokumentarista Farid Eslam a orientalista Bronislav Ostřanský. Jejich zaměření předurčilo obsah debaty, který se brzy začal dotýkat islámu.

Promotéři debaty si téměř hodinu vystačili se vzájemným ujišťováním, že tolerance vůči jinobarevným se snižuje, ale hlavně v postkomunistických zemích, kde je doprovázena radikalizací a zjednodušováním příčin, z nichž ta hlavní je islám. Ubezpečovali sebe i nás, že islám je používán jen jako strašák a že je jeho neznalost u odpůrců i komentátorů žalostně nízká.

Paní Šafaříková, jak jsem vyrozuměl, se ve své práci zaměřuje na otázky europarlamentu a Evropské unie vůbec. Líčila nám svou bruselskou zkušenost se západními europoslanci, kteří nechápali odmítavý postoj České republiky k přijímání migrantů v pozici dotačního příjemce a označovali to za nevděk. Očekával jsem pojmenování příčin odlišných postojů. Zdálo se mi, že se uvedeným názorům europoslanců dostalo sluchu a novinářka chyby hledala spíš v našem prostoru, u našich politiků a tisku.

Arabský dokumentarista Farid Eslam ve Frankfurtu narozený, dlouho se na Blízkém východě pracovně vyskytující a posléze i v ČR pohybující a bydlící, sděloval své osobní zkušenosti s růstem xenofobie i ve velkých českých městech, kde na rozdíl od vesnického prostředí, kde jeho exotický vzhled vždy budil pozornost, dříve necítil žádné ohrožení, se dnes setkává s podezřením. Následoval jemný apel na toleranci, jejíž nedostatky spatřoval v plochosti a jednostrannosti českých médií i politiků, nevytvářející prostor k dostatečné edukaci obyvatel Česka.

K delší řeči byl poté připuštěn pan Bronislav Ostřanský, orientalista. Jeho nesporně široký rozhled a zkušenosti s muslimským světem byly potěšujícím osvěžením v debatě, která většinou klouzala po povrchu problémů, s typickou novinářskou mnohoslovnou erudicí, za kterou bylo obtížné jednoznačně určit postoje diskutujících. Orientalista nám zevrubně a s precizním pojmoslovím nastínil složitost a komplikovanost islámského náboženství i společnosti, jak je víra přijímána a vnímána. Jak nepřesně je chápána Šaríja. Co vše je Halal, a co je myšleno slovem Džihád.

Tento vstup byl obohacením, nejen faktografickým, ale i metodickým. Vědecký přístup, i když na platformě filosofické, byl alespoň ukázkou, jak se mají prezentovat témata, která jsou v našem prostředí nutně zkreslována a publicisticky zkarikována. Vyústění příspěvku, podpořené řadou příkladů, se dá shrnout do teze, že si muslimské obyvatelstvo démonizujeme, že je Islám nijak neusměrňuje a jejich život se neliší od našeho, že Islám v životě muslima není alfou a omegou, ale jen přirozenou součástí kulturních zvyků.

Nevím, jestli toto mé zjednodušení vystihuje tento orientalistův postoj, ale byla to dobrá nahrávka k zahájení diskuze s návštěvníky. Bohužel to ale podnítilo delší doplňkové příspěvky ostatních diskutérů, toužících k tomu přidat své zkušenosti nebo alespoň názory. Moje očekávání, že budou pojmenovány příčiny současné krize tolerance, vyústila v neklid a v hlavě mi začaly vyskakovat nevyřčené skutečnosti, jejichž obrysy mně nutily k tomu, co nerad dělám. Potřebu se vyjádřit veřejně.

Nejsem žádný řečník a rozhodně jsem se nemínil angažovat otázkami očekávanými od publika, přesto mně ústečtí návštěvníci, dotazující se převážně na islám a hledali příčiny v něm, s důrazem na svou informovanost, donutili nikoliv k dotazu, ale konstatování, že diskuze o naší netoleranci k muslimům nevyřeší naše postoje, neumenší naše obavy a nezabrání fašizaci, pokud nebudou jednotlivé vlády a Evropská unie jednat v souladu s jasnými ekonomickými i politickými fakty.

Nepamatuji si, jak neobratně jsem sděloval své názory na příčiny a zdaleka jsem nebyl spokojen s tím, jak vyzněly, přesto se je zde pokusím pojmenovat znovu.

  1. Islám je zástupný problém. Lidé v muslimských zemích mají především jiné kulturní vzorce, které do islámu přešly a konzervovaly je. Důkazem jsou odlišné kulturní způsoby na bývalém území Osmanské říše na Balkáně. I v křesťanských, pravoslavných zemích, 200 let po vyhnání Turků se muži k ženám chovají jako muslimové.
  2. Státy Visegrádu a někdejšího východního bloku mají třetinovou životní úroveň a velmi dobře cítí, za čím jdou migranti. To je hlavní příčina, proč nejdou k nám. Nikoliv naše xenofobie.
  3. Citlivost k totalitním praktikám „islamismu“ a jeho nadřazenost je důvodem, proč i východní část Německa má přirozený odpor k tomuto kulturnímu obohacení, protože jim hodně připomíná imperiální postoje Rusů v sovětské okupační armádě. (Holá pr.el, která velí.)
  4. Nikdo nemá problém s migrantem, který se snaží přizpůsobit a svou víru si odbývá doma. Je li muslim konfrontován v cizím prostředí s životními postoji západního kulturního okruhu, jeho Islám se probouzí, zprvu jej uzavírá do rodiny, pak do ghetta a při početní převaze jej vnucuje druhým, protože nemůže, ani nesmí, jinak.
  5. Muhammad, jako geniální manažer vytvořil pro muslimy jednoduchou myšlenkovou smyčku. Nejsi li muslim plať nebo zemři, staneš-li se muslimem, dodržuj středověká pouštní pravidla, nedodržíš-li, zaplatíš. Nemáš-li peněz, budeš kamenován nebo osekán. Odpadneš li od víry - zemřeš. Taková posloupnost, udělá dříve či později radikála nebo mrtvolu z kohokoli.

Raději jsem svůj proslov zakončil dotazem, jestli je EU vůbec schopna nějak reagovat na migrační krizi, například tím, že nastaví jasný právní rámec a kritéria k přijímání nebo odmítání uprchlíků. Symptomatická odpověď zněla: "Kdo vlastně má tahle pravidla nastavit, že už jednotlivé státy něco dělají". No a pak si ještě povídali o toleranci tak, jako bych nic neřekl. Výzvu k další besedě po skončení jsem nevyslyšel a předplatné nekoupil.

Autor: Daniel Řehák | středa 25.5.2016 18:33 | karma článku: 16.54 | přečteno: 488x

Další články blogera

Daniel Řehák

Pražský Orloj – aktualizace

Až po opravě opět odkryjí Pražský orloj, měli bychom ty svaté, které nikdo už pořádně ani nezná nahradit novými ikonami. Neměli bychom zapomenout ani na ještě žijící proslavené Čechy.

26.5.2017 v 13:15 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 235 | Diskuse

Daniel Řehák

Kdyby Trump.

byl skutečně příznivcem alternativ, jak si o něm někteří snili. Kdyby byl opravdu sympatizant Putina. Kdyby se chtěl nějak vymanit z nátlaku vlivných zástupců Deep state, nabízí se metoda a návod na likvidaci protivníků

21.4.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 470 | Diskuse

Daniel Řehák

Mešity kam se podíváš

Chcete-li vidět, jaká čeká budoucnost západní Evropu za pár let, nemusíte do Turecka. Za humny na Balkáně máte zemi, kde se vliv islámu nejen nevytratil, ale ještě posílil.

17.3.2017 v 0:02 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Daniel Řehák

Všetci kradnů

Proslavené rčení má v sobě dvě poselství. První, že pan B se potkává jen se sobě podobnými a druhé, že demokracie to umožňuje. Její princip spočívá v rovnováze vlivných skupin.

6.12.2016 v 15:29 | Karma článku: 27.14 | Přečteno: 959 | Diskuse

Další články z rubriky Ústí nad Labem

Martin Nosek

Radost parkovat

Zastavil jsem své auto v ulici s vznešeným názvem. Winstona Churchilla. Je to jednosměrka, je u pošty a jsou v ní samé honosné vily.

31.5.2017 v 17:32 | Karma článku: 24.27 | Přečteno: 1017 | Diskuse

Vavřinec Karst

Nevím, co si mám myslit

Na aprila (1.4.) jsem si přečetl na idnes jeden článek a napadlo mne jediné. Někdo se asi zbláznil. Dočetl jsem se, že kancléřka vyzvala migranty, aby dodržovali zákony a snažili se poznat život v zemi.

4.4.2017 v 16:12 | Karma článku: 33.99 | Přečteno: 907 | Diskuse

Jaroslav Achab Haidler

Alexandrijská Sluneta

Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka

28.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 333 | Diskuse

Irena Houdková

Primitivní věci Vás dovedou k úspěchu. Jen je musíte fakt dělat…

Dneska se opět podíváme na pár malých fíglů pro všechny studentíky a žáky, díky kterým se Váš mozek dostane pěkně do „ráže“ a Vy budete nové informace doslova nasávat.

21.2.2017 v 12:04 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 374 | Diskuse

Josef Novotný

Čeští lodníci versus děčínský finanční úřad

Pojďme si trochu osvětlit fakta, která na idnes.cz úplně nezazněla. Podotýkám, že profesně nejsem lodník a nejsem z Děčína. Nadzvihla mě celá kauza a proto jsem se rozhodl, že si ji celou pořádně prostuduji...(s příběhem uvnitř!)

16.2.2017 v 19:03 | Karma článku: 33.63 | Přečteno: 2647 | Diskuse
Počet článků 261 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1274

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se chaotické myšlenky je třeba svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.