Globální prediktoři

Za globální prediktory jsou označovány síly skryté za denními událostmi, silové vektory, které neřeší konkrétní problémy, ale jen povzbuzují nebo potlačují trendy společenských pohybů bez ohledu na následky.

Těmto šachistům jsou lhostejné lidské oběti a je jim vzdálené sociální inženýrství. Jejich nadřazenost je odvozená z nejmocnějšího hybatele ekonomických procesů. Je jím oběživo, které mají pod kontrolou a je z manipulací nejúčinnější, protože jeho odmítnutím jde o život. To, co si pachtící obyvatel planety nemá čas uvědomit, je proces okrádání pohybem kurzů měn, tvorbou nesplatitelných úvěrů, hrozbou inflace, odebírají hodnotu vytvářenou prací a dostávají každého do dobrovolné závislosti, v níž jsme sami sobě otroci a otrokáři.  

Kontrolují lidskou mysl, cíleně vyvolávají emoce a v myslích obyvatelstva vytvářejí mentální bloky, které vedou k absurdnímu chování. Abych uvedl alespoň některé příklady. Volba „knížete“ nebo miliardáře chudými voliči. Nezajistí ochranu veřejných peněz. Ne, ne. Možná jen na oko, protože jejich zájmem je potřít konkurenci a tím snížit úroveň demokracie z volné soutěže politických mafií na model korporativně oligarchický, kde se vícero menších subjektů nahradí dvěma až třemi velkými hráči, jejichž vzájemné udolání by bylo příliš nákladné. Jedná se o koncentraci moci, a můžeme se brzy těšit na nějakého dalšího miliardáře, že vystoupí ze stínu, protože model soupeřících „demokratických“ stran již občané prohlédli, kromě zbytku poctivých voličů, jejichž naivitu doposud využívají političtí zástupci těch mocných.

Stejně jako v socialismu (státním kapitalismu) se na viditelné exekutivní posty dostávali stále méně obdaření schopnostmi a svědomím, i dnes se můžeme stále častěji na politickém výsluní potkávat v lepším případě s hochštaplery, renegáty, korupčníky a oportunisty a v horším případě pitomci. Bonmot: „Kdyby volby mohly něco změnit, už by je zakázali“, říká jen to, že je nemožné politickou cestou změnit paradigma. Jaké paradigma?

Podstatou společenských vztahů, přes pokusy státu zmírnit dopady na obyvatele, je maximalizace zisku a minimalizace nákladů. Tento postulát musí dodržet sebehumánnější podnikatel, protože by se neudržel na trhu. Další efekty této mantry přináší proces globalizace. Tlak na úroveň cen nejlacinějších produktů sice činí výrobek dostupným, ale vytváří stále větší komunitu lidí vyloučených z pracovního procesu, kteří na ně nedosáhnou. Nabídka některých služeb a software je dnes nabízena bezplatně v očekávání tržeb za reklamu nebo doprovodné služby. K výrobkům toto schéma financování dosud nedospělo. Je možné, že místo vlastnictví, přejdou předměty do oblasti služeb a budou, např. v dopravě automobily zapůjčovány nebo sdíleny k přesunu k zaměstnavateli (plátci) nebo k akcím, které bude možné zpoplatnit.

Narůstající množina těch, kteří nedosáhnou ani na tyto nabídky, protože budou něčím diskvalifikováni k užívání, je a bude na současném systému vnímána jako parazité. I současná migrační vlna je ukázkou neschopnosti vnímat tyto lidi jako ohrožené. Naopak, většina je má za vychytralé vyžírky, což je logická reakce na to, že skupina je schopna svůj útěk financovat a chtějí do nejvyspělejších zemí. Ani před druhou světovou válkou to nebylo jinak. Bohatým židům se v GB i USA určovaly kvóty a ti chudí stejně jako dnes seděli v místě příčiny konfliktu a utěšovali se, že nebude tak zle.  

Pokud zmíněný globální prediktor vychází z výše uvedeného paradigmatu, jsou a budou pro něj tito lidé přebyteční. Nejrychleji se jich zbaví vyvoláním konfliktu. Ještě nedávno jsme přijímali přísun utečenců s bohorovným klidem blahobytných Evropanů. První vážné zneklidnění jsme pocítili v ukrajinském konfliktu. Ať už stojíte na straně USA a nové ukrajinské reprezentace, nebo máte blíž k Putinovi, poprvé se Evropa zachvěla předzvěstí blízké války. Nestačil na to rozpad Jugoslávie, ani anexe Abcházie a jižní Osetie. Nyní jde o jasnou deklaraci Ruska, že je ho nutné brát vážně, pokud budou zasaženy jeho zájmy. Je to znovuprobuzený exponent globálního prediktora. Šachová figurka hry s tušeným cílem.

Náš staronový systém v sobě skrývá potenciál cyklických krizí. Jejich mechanismus vede k další koncentraci kapitálu a rychlejší ožebračování těch, jimž nezbývá, než se zbavovat movitého i nemovitého majetku kvůli přežití. Svým společenským systémem se Rusko od USA a EU neliší. Jen se stalo rychleji oligarchickou pseudodemokracií, něčím, co USA dávno má a čeká to i Evropu, jen ten proces u nás bude komplikovanější. USA již dochází čas, ekonomika založená na dolaru jako světové měně se hroutí, její skryté elity chtějí urychlit rozpad neakční EU a udělat z něj udělat válčiště a na jeho znovuvybudování si prodloužit své dominantní ekonomické a mocenské postavení. 

Sjednocené Evropy se bojí USA i Rusko. Ani jeden z nich nechce nezávislou politiku takového kolosu. USA má dosud pod kontrolou slepenec EU a donedávna mu vyhovoval. Jenomže pro chystaný konflikt potřebuje zmanipulovanou, ale akceschopnou EU. Možná se obyvatelé ČR jeví jako přátelé USA, když tak dojemně uspěli v testu Dragounské jízdy. Je zde mnoho těch, kteří odvozují svůj blahobyt z návratu do ekonomické pasti kapitalismu, ale doba klidu končí a mnozí si ještě myslí, že za nás blahobyt uhájí vojáci US Army. Nedělejme si iluze. I v USA je uvědomění obyvatel o manipulaci vysoké a pro globálního prediktora řídícího USA je výhodnější, když si své mrtvé zajistí válečná strana sama a nebude muset perzekvovat své občany.

Odmítnutí ropovodu propojujícího Rusko s Německem následovalo po dlouhých námluvách a intervenci USA na Ukrajině. Sankce proti Rusku byly zavedeny na nátlak USA a nejvíc dopadají na EU. Masivní migrace byla zahájena po válečných přípravách ve chvíli, kdy mají USA ještě pod kontrolou politický management EU. Běženci, kteří se vydali na cestu do Evropy, možná včas prodali dnes rozbitou nemovitost, měli pozemky, které dnes nelze využít. Proč by někdo financoval odchod obyvatelstva, které stačí jen vystrašit, aby za cenu života riskovali úplné zchudnutí. Naší nenávist k nim je přesně to, co globální prediktor potřebuje. Po emotivních a nenávistných útocích přicházejí represivní zákony a  zpětně dopadají na obyvatelstvo zemí, které je vyhlásily. Branný zákon poskytne jen volbu mezi střílením a vězením. Financovat válku nebudou miliardáři, ti jí iniciují a podporují, protože přináší zisk, ale ti nejchudší, jimž se vezme vše, neboť my jsme zdroj.

Tolikrát už se to opakovalo a zase to připravují. Další válku. Paměť lidí je krátká. Cesta ke změně je jednoduchá. U vědomí toho, že přijdeme o všechno, můžeme změnit sebe, Trocha odvahy a hladovění může rozbít tu kauzalitu „nemáš peníze=zemřeš“. Tím jsme ovládáni, peníze jsou zneužity proti nám. Teď nás uvnitř systému ovládají stejní otroci na vyšším stupínku pyramidy, která jim říká, že je lépe sloužit sám, než být využit bezmocný. Ve strachu o živobytí nejprve ztrácíme soucit pak svobodu a nakonec i život.