Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ekologie v praxi

16. 09. 2015 19:04:21
Když jsem se kdysi vzmohl na panelákový byt, brzy jsem přestal být jediným obyvatelem. Na umakartový záchod se mi nastěhovaly rybenky.

Rybenky domácí, hmyz s proměnou nedokonalou, tj., neprodělávající onen přerod z housenky na brouka a mládě vypadá jako dospělý jedinec, jen je malinký a postupně roste.

Byly mi odporné a nelenil jsem je hubit. Nejprve ručně a později i chemicky. Socialistická drogerie na jejich likvidaci poskytovala jakési modré krystalky. Myslím, že se to jmenovalo Cyklon B. Nebo nějak jinak? Zlikvidovalo je to však úspěšně.

Později jsem to s faraóny řešil podobně. Krabičkou s jakýmsi juvenalizátorem, který si mravenci donesli do hnízda a on pak nedovolil královně generovat nové potomstvo. Ale to jsem odbočil.

Jak šel čas, stával se i hmyz předmětem mého obdivu a stále více jsem se přikláněl k názoru, že mají stejné právo na život, jako my lidé. Navíc jsem si ze života odnesl zkušenost, že zasahování do ekosystému nevede k úspěchu a jednoho škůdce může nahradit druhý. Pravda u blech a štěnic bych se asi nerozpakoval zhoršit si karmu jejich zabitím.

V novém bydlišti jsme se s partnerkou shodli, že pokud nám nebudou rybenky lézt za krk, ať si v klidu pojídají lupínky odpadlé kůže, nějaké ty neviditelné řasy a podobně. Jejich klidnou existenci po čase narušil pavouk. Byl to běžný druh pokoutníka, který dlouhodobě sídlil na stropě. Měli jsme za to, že žije z občasných mušek a komárů, což nám jen zvyšovalo komfort.

Protože u nás prožil několik roků, zjistili jsme, že se živí hlavně rybenkami a že jejich počet zřejmě udržoval na únosném početním stavu. Důvěrným pravidelným kontaktem při každé vykonané potřebě jsme zjistili, že je to samička. Byli jsme totiž svědky romantických námluv s partnerem asi o třetinu menším, jak opatrně brnká na vlákna pavučiny, aby nebyl sežrán dříve, než dosáhne vytoužené kopulace.

Trvalo to asi tři dny, kdy se nehýbali a nereagovali ani na naše kontroly. Pod záchodovou mísou, kde se milostné hrátky odehrávaly, jsme vedle samičky později nalezli zbytky vysušeného samečka. Potom se pavouk dlouhé týdny ani nehnul. Když jsme si mysleli, že už to má za sebou, překvapilo nás množství malých pavoučků, visících porůznu v jejím okolí. Brzy zmizeli. Dílem byli sežráni maminkou, dílem se rozutekli jinam.

Dokonce i samička po týdnu někam zmizela. Jestli odešla jinam nebo zesnula, to nevíme, ale po měsíci, dvou, se zase objevila na stropě. Pravda, o něco menší, nejspíš dcera oné praobyvatelky záchodu. Nějakou dobu ze stropu obezřetně pozorovala naše chování a přesunem pod záchodovou mísu vyhodnotila naše neútočení jako přátelství. Početní stav poněkud namnožených rybenek se zase snížil a pavouk si v klidu hleděl své běžné činnosti k zajištění potravy. Celý rok se náš ekosystém neměnil.

Naše dcera mezi tím dospěla do věku, kdy používání nočníku už bylo ostudou. Dosud jsme to tolerovali, ale věčné vylévání jeho obsahu už se nám zajídalo. Vybízeli jsme ji stále důrazněji k používání záchodu. Dcera si však pro udržení svého „zlozvyku“ našla výmluvu v onom pavouku, na kterého při utírání velmi dobře viděla. Naše řeči o tom, že „pavouka viděti, štěstí v domě míti.“ vůbec nebrala. Pláčem a řevem si vynucovala svůj nočník.

Nebylo zbytí. Nastala chvíle, kdy se musel pavouk, v zájmu vývojového posunu dcery, poroučet. Zbylo to na mně. Byl odchycen do sklenice a vykázán přes balkón někam do zahrady. Loučil jsem se s ním jako s kamarádem, ale stejně jsem se po tak dlouhém soužití cítil hnusně, jako kdybych vyhazoval příbuzného.

Předpokládali jsme, že se rybenky začnou objevovat častěji a začnou se množit geometrickou řadou. Světe div se, týden, dva, se nám tam žádná neobjevila. Začal jsem spekulovat o příčině. Napadlo mě, jestli si je tam ten pavouk po vzoru mravenců nějak nepěstoval, že prostředí záchodu není tak příznivé pro jejich existenci, jak jsme si mysleli. Pak se ale objevily první kousky střední velikosti, a už se zase hemžily.

Musel jsem vymyslet jinou teorii o příčině jejich vymizení a přišel jsem na to, že jejich vazba na pavouka musela mít příčinu v tom, že když ho nevidí, že je schovaný na nějakém jiném místě a že jim hrozí nebezpečí odkudkoliv. Nebo, možná měli nějaké telepatické spojení se svým predátorem a jeho rychlé zmizení v nich vyvolalo nějakou poplašnou reakci. Tím spíš, že si o jejich zraku nedělám žádné iluze. Nějakou světlo plachost vykazovaly, ale že by reagovaly na mávání rukou nebo rychlé pohyby, to ne.

Dcera už na záchod chodí pravidelně. Myslím, že už na nočník zapomněla. Zbývá jen přilákat zase nějakého pavouka. Už vysílám své přání do éteru a doufám, že na mně po té exekuci nezanevřeli. Jinak bychom museli použít ten Cyklón B.

Autor: Daniel Řehák | středa 16.9.2015 19:04 | karma článku: 16.46 | přečteno: 531x

Další články blogera

Daniel Řehák

Pražský Orloj – aktualizace

Až po opravě opět odkryjí Pražský orloj, měli bychom ty svaté, které nikdo už pořádně ani nezná nahradit novými ikonami. Neměli bychom zapomenout ani na ještě žijící proslavené Čechy.

26.5.2017 v 13:15 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 235 | Diskuse

Daniel Řehák

Kdyby Trump.

byl skutečně příznivcem alternativ, jak si o něm někteří snili. Kdyby byl opravdu sympatizant Putina. Kdyby se chtěl nějak vymanit z nátlaku vlivných zástupců Deep state, nabízí se metoda a návod na likvidaci protivníků

21.4.2017 v 19:01 | Karma článku: 10.99 | Přečteno: 470 | Diskuse

Daniel Řehák

Mešity kam se podíváš

Chcete-li vidět, jaká čeká budoucnost západní Evropu za pár let, nemusíte do Turecka. Za humny na Balkáně máte zemi, kde se vliv islámu nejen nevytratil, ale ještě posílil.

17.3.2017 v 0:02 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Daniel Řehák

Všetci kradnů

Proslavené rčení má v sobě dvě poselství. První, že pan B se potkává jen se sobě podobnými a druhé, že demokracie to umožňuje. Její princip spočívá v rovnováze vlivných skupin.

6.12.2016 v 15:29 | Karma článku: 27.14 | Přečteno: 959 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Zuzana Zajícová

Divoké letní noci a taky pěkná divočina ve dne

Horké letní ráno. Sobota v červenci. Na klice nám visela igelitka plná tvrdého chleba. Dřív jsme je dávali sousedovic koním, ale poslední dobou máme zajímavější strávníky.

26.6.2017 v 10:46 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 349 | Diskuse

Helena Vlachová

Když škola bývala školou

Zdálo se mi o zástupci školy. O mém prvním zástupci školy, od něhož jsem se tolik naučila. Vynikal přísností a nekompromisností a já jsem mu za to po celý život vděčná.

26.6.2017 v 10:16 | Karma článku: 21.75 | Přečteno: 518 | Diskuse

Jan Tichý

No jo, Pražáci…

...povzdechl si policista na obvodním oddělení v malém městě, když vyslýchal jako svědka mého syna, kterému v Praze ukradli peněženku s doklady.

26.6.2017 v 9:31 | Karma článku: 12.52 | Přečteno: 733 | Diskuse

Jiří Havlíček

Bismarckovský model zdravotnictví v Čechách

Proč se u nás tento skvělý model zdravotnictví, stal zdrojem obživy pro různé typy hladojedů a obchodníků, kteří kupčí z našim zdravím??? Jak je možné, že pojišťovny a farmaceutické společnosti na nás tím to způsobem parazitují??

26.6.2017 v 4:36 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 323 | Diskuse

Miroslava Pokorná

Poezie v kuchyni

Některé mé kuchařky jsou notně staré. Když říkám notně, tak třeba z roku 1944. Namátkou: Tajemství malochovatelské kuchyně, podle které jsem kdysi připravovala králíka tak, aby nesmrděl.Knížky o koření a bylinkách. Jídla ze soji

26.6.2017 v 1:29 | Karma článku: 3.61 | Přečteno: 97 |
Počet článků 261 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1274

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se chaotické myšlenky je třeba svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.