Druhý den na vojenské katedře

13. 08. 2008 0:54:36
Na ulici za výlohou holičství na Malé Straně se řezaly smíchy západoněmecké studentky, Ostříhaní spolužáci zahanbeně opouštěli křeslo. Nasazovali kulichy a plížili se kolem nich na kolej. V máničkovské době Johna Lennona se sestřih zvaný výbrus nenosil.

Byl tu další čtvrtek, vyhrazený vojenské katedře. Nezvykle brzká ranní hodina, milosrdné šero a nohavice kopřiváků, zakryly vojenská bagančata. Namlouvat si, že jsme filmový kompars se moc nedařilo. Vojenskou čepici ve tvaru lodičky šup do kapsy a opasek do tašky. Do poslední možné chvíle předstírat civilisty, abychom nemuseli salutovat případným vojákům z povolání. Strašně jsme se za ty hadry styděli.

Jak zabránit štípání kopřivových kalhot? Odporně kalné ráno začínajícího podzimu, umožnilo některým studentům s citlivější kůží, nasadit podvlékačky. O pár hodin později se potili, jako dveře od chléva.

Tradiční ranní nástup probíhal v duchu kontroly vojenského sestřihu. Zoufalá snaha schovat háro do lodičky byla záhy odhalena a odměněna černým puntíkem. Ani indulonou namaštěné vlasy neošálily bdělé oko majora Bráblíka. Jediný abstinent mezi vojáky z povolání (dodnes nevíme, jestli ze zásady nebo z nutnosti) nám uhrančivým přednesem vysvětlil hluboký smysl krátkých vlasů. „Vooojááákůůů, jak chceetééé, aby váám těsnilaaa plynovááá maskaaa!!“ Pokus o ještě větší recesi, v podobě holé hlavy studenta Boháčka, přilákal nežádoucí pozornost lampasáků, úspěšně dovršenou jeho budoucím vyhozením.

Šťastnější polovina mužstva se přesunula do učeben a druhá polovina odešla do terénu pilovat pochody, pozor a pohov. Plukovník Urban, právem přezdívaný Uspávač hadů, nám začal osvětlovat principy dělostřelby. Pravý úhel, soudruzi, je přibližně 90 stupňů a někdy i 100. Tato definice nás ještě udržela v bdělosti. Pečlivě jsme si ji zaznamenali pro budoucnost. Potom už začalo působit hypnotické zabarvení plukovníkova hlasu. Když už spala polovina učebny, přišel čas pro oblíbenou kratochvíli plukovníka Urbana. Z ukazovátka, o němž jsme věděli, že je anténou tankové radiostanice se stal nástroj pro hlasité prásknutí o lavici. Účinek byl ohromující. Spáči za potutelného usmívání plukovníkova vyskočili do pozoru a demaskovali své včerejší flámování. Po půlhodině už nepomohla ani dělostřelba. Nejotrlejší studenti se při dalším prásku ani neprobudili.

Ti co nedokázali usnout, viděli po stěnách názorné technické obrazy dělostřeleckých granátů a pohonných částí tanků popsané azbukou. Byli jsme v očekávání těžké nudy, v podobě taktické výuky, spojařských dovedností a střelby. Poprvé to bylo vždycky zajímavé, protože nové. Když pak major Jandera rozvíjel taktické zkušenosti a nad gigantickým modelem krajiny přesouval modré a červené tančíky, netušili jsme, že si to v zápětí vyzkoušíme i v terénu. Rozděleni na čtveřice, rozvinujíce rojnici tankového družstva, museli „řidiči“ vrčením předstírat pohyb tanku. Ještě štěstí, že nabíječ nemusel simulovat skutečný T55 nošením velitele tanku na ramenou.

Právě začalo intenzivně pršet. „Pokračujem!“ „Vojáci nejsou z cukru!“ zavelel major Jandera. Po dvou hodinách ztěžkl kopřivový stejnokroj o deset kilo. Teprve tehdy jsme ocenili jeho dokonalost. Stále vypadal suchý. Těžko jsme tak mohli naše otrlé a vnitřně zahřáté velitele přesvědčit, že už jsme mokří až na kůži.

Konečně to skončilo!!! Po zkráceném rozkaze běžíme na stanici autobusů směr Vypich.

Dveře autobusu se s pšouknutím otevřely, ale nikdo nenastupoval!

Klenba ze zelených kabátů, které vlhkostí získaly dokonalou adhezi, spolu s tlakem zadních řad vojáků, toužících po teple kolejního domova, nepustila nikoho z řady. Nakonec se několik silných jedinců uvolnilo a vystřelilo je to vzhůru.

Jako když se protrhne hráz, naplnil se autobus po okraj mokrými uniformami, intenzivně páchnoucími naftalínem. Civilisté neměli šanci. Zelená stěna vyplňující dveřní prostor byla neproniknutelná. Tu se náhle objevila uniformovaná osoba vojáka z povolání. Ve snaze využít autoritu nadřízené šarže, pokusil se tento natlačit do vchodu. Z hradby těl se vysunula ruka, vystrčila ho ze dveří a ozvalo se anonymní, leč důrazné: „Ty můžeš jet tankem!“

Dveře se zavřely a autobus se dýchavičně rozjel.

Daleko jsme nedojeli.

V první zatáčce hmota těl přeplněného autobusu vytlačila skleněné okno, naproti zadním dveřím. To ještě řidič vydýchal. Následovala prudká zatáčka do kopce na Vypich. Ozvala se obrovská rána. Váha autobusu, násobená dvojnásobkem lidské kapacity, krát deset kilo vody navíc v každém kabátě, způsobila prasknutí zadní pneumatiky. Byla na kusy. Když jsme pak pěšky pokračovali směr Bílá Hora, nikdy bych nevěřil, kolik lidí se vejde do jednoho autobusu.

http://danielrehak.blog.idnes.cz/c/45976/Treti-den-na-vojenske-katedre.html

Autor: Daniel Řehák | středa 13.8.2008 0:54 | karma článku: 22.74 | přečteno: 3123x

Další články blogera

Daniel Řehák

Spor o žlutou hvězdu

Rouška je symbolem doby. Všichni už alespoň jednou slyšeli názor, že dlouhodobě nošená rouška nebo respirátor je zdraví nebezpečná

13.9.2021 v 14:27 | Karma článku: 10.11 | Přečteno: 360 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 23.55 | Přečteno: 215 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 22.25 | Přečteno: 948 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 217 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 170 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 16.83 | Přečteno: 241 | Diskuse
Počet článků 274 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1387

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se myšlenky jsou chaotické. Je třeba je svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...