Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Odpadů se zbavujte obezřetně.

11. 05. 2008 15:12:32
Některé situace, které píše život, nevymyslíte. Musel jsem v mládí už od třetí třídy obecné školy, ač nerad, chodit do hudebky hrát na klavír.Mohl jsem si za to sám, když jsem doma papouškoval po soudružce učitelce, že každý čech by měl umět hrát na nějaký hudební nástroj. Rodiče mi určitě chtěli udělat radost, určitě i sobě, a bez konzultace nám s bratrem pořídili klavír. A už tu byla povinnost a bohužel i nevraživost za to, že nás do toho uvrtali. To jen pro pořádek.

Bylo to někdy v roce 1970, chvíli po svátku Třech králů. Jediní, kdo tyhle svátky v našem bezbožném městě drželi, byla cikáňata z blízkého okolí. Určitě to bylo lepší než žebrání, ale moc toho nikdy nedostali. Tenkrát se maminka rozhodla vyhodit hnědožluté lyžáky s kovovou špičkou, skvělý výrobek našeho gumárenského průmyslu, možná i proto, že guma kolem kovové špičky byla odtržena a flek, kterým prosvítal plech výstuhy připomínal mapu Libye. Odložila je zatím za dveře s tím, že budou vyhozeny, až se půjde s odpadem. Domem prošla parta koledníků a mimo jiné nás zbavila starosti o boty na vyhození.

Přesto, že jsem se z lidové školy vysmekl, investice do klavíru se musela zhodnotit. Docházel jsem strmou ulicí blízko centra k soukromé učitelce na klavír. Procházel podél domu s vytlučenými okny, kolem kterého se hemžila omladina, mírně zanedbaná. S taškou na noty a vymydlený jsem se snažil projít tak, aby si mně nevšimli. Asi jim byla zima a měli hlad, možná byli trošku naštvaní, když viděli nažehleného středostavovského synka s lepším osudem. Hemžili se kolem mně, až jsem si všiml, že jeden z nich je hrdým nositelem mých lyžáků. Cítil jsem jisté uspokojení z toho, že našly smysluplné uplatnění, protože mi dělaly dobrou službu. To co následovalo, už bylo jako ze zlého snu. Právě ten, ke kterému jsem díky společným botám pojal jistou náklonnost, mě pěkně nakopl mým vlastním lyžákem do zadku, právě tím s tou Libyí. Takže nebylo pochyb. Byl jsem nakopnut vlastní botou!

Hořkost a nespravedlnost, kterou jsem tenkrát cítil, časem nahradil úsměv. Kdykoliv je příležitost, dávám k dobru tuhle historku a společně se zasmějeme nad ironií života. Tak bacha až budete něco vyhazovat.

Autor: Daniel Řehák | neděle 11.5.2008 15:12 | karma článku: 16.18 | přečteno: 2021x

Další články blogera

Daniel Řehák

Pražský Orloj – aktualizace

Až po opravě opět odkryjí Pražský orloj, měli bychom ty svaté, které nikdo už pořádně ani nezná nahradit novými ikonami. Neměli bychom zapomenout ani na ještě žijící proslavené Čechy.

26.5.2017 v 13:15 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 250 | Diskuse

Daniel Řehák

Kdyby Trump.

byl skutečně příznivcem alternativ, jak si o něm někteří snili. Kdyby byl opravdu sympatizant Putina. Kdyby se chtěl nějak vymanit z nátlaku vlivných zástupců Deep state, nabízí se metoda a návod na likvidaci protivníků

21.4.2017 v 19:01 | Karma článku: 12.24 | Přečteno: 485 | Diskuse

Daniel Řehák

Mešity kam se podíváš

Chcete-li vidět, jaká čeká budoucnost západní Evropu za pár let, nemusíte do Turecka. Za humny na Balkáně máte zemi, kde se vliv islámu nejen nevytratil, ale ještě posílil.

17.3.2017 v 0:02 | Karma článku: 23.06 | Přečteno: 1531 | Diskuse

Daniel Řehák

Všetci kradnů

Proslavené rčení má v sobě dvě poselství. První, že pan B se potkává jen se sobě podobnými a druhé, že demokracie to umožňuje. Její princip spočívá v rovnováze vlivných skupin.

6.12.2016 v 15:29 | Karma článku: 27.79 | Přečteno: 975 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vratislav Kozak

Vysoké právní vědomí jako nezbytný předpoklad pro vstup do EU

Příspěvek z roku 2001 dává odpověď otázku na otázku, proč se chci angažovat v politice. Již před šestnácti lety byla nespokojenost s chováním politických elit.

19.9.2017 v 19:19 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 217 | Diskuse

Eva Dreyová

Motýlí dilema

V životě by mě nenapadlo, že se vážně dožiji psychoideologicko-politického hybridu alá Engels-Duhring-Hegel-Jung-Marx a další. A že to fakt bude implementováno naprosto vážně, zaníceně do všech hlav.

19.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 181 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 30.34 | Přečteno: 877 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Je to hotový a maj to četníci

Jo, to jo. A už ho ,,zhaftli"? No to eště né, ále asi jó. Teda možná. Jistě. Či alespoń snádˇ. Batˇ batˇˇ. A atˇ je jako latˇ. A ty ,,kladélko", kladˇ.

18.9.2017 v 18:05 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 373 | Diskuse

Patrik Juda

Zničený život plačícího migranta aneb otevřené dveře Německa bez limitů Angely Merkelové

Migrantský vrah u soudu plakal a chtěl by svou zrůdnost vrátit zpět. Merkelová nepláče a nic vracet nechce. Nebude akceptovat žádný limit pro přijímání migrantů, chce zvítězit ve volbách a učinit Německo šťastné i v dalších letech

17.9.2017 v 20:10 | Karma článku: 42.80 | Přečteno: 2375 | Diskuse
Počet článků 261 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1279

Zprvu jsem hledal deníček, kam bych zapsal vzpomínky, vystrašen matčinou ztrátou paměti. Potom jsem se stal závislý na karmě a následně jsem rozpoznal, jak jsem si tím pěstoval ego a dal jsem si oddech, Ten co byl nakopnut vlastní botou, teď píše pro sebe a pro kohokoliv proto, aby si v sobě udělal jasno. Hemžící se chaotické myšlenky je třeba svázat a podrobit kritice, aby po nich něco zbylo.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.