3. Práce

Darím vystoupil z dodávky, která ho vezla až do okolí města Adra. Rozhlédl se po krajině. I když se podobala se jeho domovině, v dálce spatřil údolí, které se lesklo jako pokryté stříbrem v dopoledním slunci. Vydal se tím směrem cestou mezi poli pokrytými igelitem, obehnanými drátěným plotem, kde skupiny dělníků sklízely malé žlutavé melouny. 

obr v perexu http://www.openimagebank.com/cz/zluty-meloun-obrazek-fotka-zdarma_0.phpmapy.cz

Když se konečně dostal do blízkosti jedné z nich, zastavil se a pozoroval jejich práci. Doprovázel je traktor s valníkem a jeho rychlost nutila sběrače k rychlejšímu pohybu, než bylo úměrné kvalitní a příjemné práci. Nosili melouny na valník a hromada na korbě se rychle zvětšovala. Lidé mezi sebou neprohodili jediné slovo.

Posadil se na okraj pole a čekal, až se k němu skupina přiblíží. Mladí i staří, svým vzhledem napovídali, že jejich vlast je za mořem, v Africe. Valník s naplněným vozem odjel a nastala chvíle odpočinku. Každý si sedl tam, kde stál

Usmál se na ně a zavolal s otázkou v hlase:“ Jste šťastní, že máte práci?“ Několik jich otočilo hlavy směrem k němu. Nikomu se nechtělo do řeči, ale rodná arabština a zvyk nezůstat dlužen odpovědi, donutil nejstaršího, neformálního zástupce, k hovoru. “Jsme zaměstnaní a to je lepší, než být bez práce. Navíc jsme na čerstvém vzduchu, což nemůžou říci ti chudáci, co celé dny tráví támhle pod fóliovníky.“

„A melouny jste ochutnali?“ otázal se znovu Darím. „Pane, netroufáme si ochutnat. Jednak je to majitelem zakázané a navíc jsou postříkané něčím, co nám i při styku s kůží dělá vyrážky. Oni pak melouny sprchují, než jdou do prodeje“ Jídlo si nosíme sebou a už jsme ho před začátkem prací snědli, abychom se nepřiotrávili. Několika lidem se to už stalo.“

Z dálky přijížděl traktor a pracující se začali zvedat. Nechtěli zavdat příčinu k lamentaci, že se nesnaží. Naplnění valníku netrvalo dlouho a tak nebylo divu, že traktorista stihl Daríma při jeho dalším putování ještě předjet. Traktor se před ním zastavil a z kukaně se vyklonil řidič. Pozval Daríma dovnitř.

Traktor se rozjel a řidič spustil. „Už jsem si vás všiml u pole, co vás sem přivedlo?

Darím se zamyslel a pak řekl „Zajímavá otázka, ještě sám nevím. Snad touha poznat svět a zjistit, jestli je možné být šťastný tam, kam se hrnou zástupy mých krajanů.“

 „No to je jasné, že jsou šťastní. Doma práci nemají a tady dostanou víc peněz než doma, kde si za to můžou pořídit mnohem víc věcí.“ Odvětil traktorista.

„Tomu říkáte štěstí?“ usmál se Darím. „Asi by dali přednost vašemu místu. Jistě lépe placenému a s menší zátěží. Krom toho, věci asi nebudou cílem jejich úsilí. Jde jim o přežití. A vy jste šťastný ve své práci?“

„Neříkám, že nejsem spokojený, oni na moji práci nedosáhnou, nemají ani oprávnění řídit traktor.  Je to ale, milý pane, vykoupeno izolací od ostatních. Musím referovat majiteli, kdo špatně pracuje, kdo odmlouvá nebo se blbě kouká a oni to dobře vědí. Občas musím dokonce i mezi nimi některého určit jako reptala, aby majitel nepojal podezření, že s nimi držím. Na moje místo čeká několik dalších.“ „I vás budu muset vysadit dřív, než přijedeme do skladu, leda byste chtěl u nás pracovat, pak vás k majiteli přivedu.“   

Darím souhlasil, valník s melouny dorazil ke sběrně a řidič vypustil Daríma a ukázal mu na kancelář, kde byla úřadovna zemědělského podniku.

Darím vstoupil do kanceláře a pozdravil. Chvíli počkal, až muž ve středních letech dotelefonuje a otočil na Daríma s hrubým dotazem: „Co chcete?“

„Buďte pozdraven, pane. Jmenuji se Darím a přišel jsem nedávno z Afriky. Byl jste mi doporučen, jako muž rozhodující o pracovních možnostech pro lidi, jako jsem já.“ 

„To si myslíte všichni, že vás spasím a zachráním před hladem a chudobou? Už teď mám nad stav a ještě mi lidé reptají, že je málo platím.“

„Z toho, že jste mně nevyhodil hned, je mi jasné, že stále ještě nějaké pracovníky potřebujete. Zdá se mi, že váš výstup má jen důvod, tlačit na nižší mzdu. Já ale pro sebe nežádám peníze. Stačí mi strava a nocleh“

„To je mi nějaké podezřelé. To se mi ještě nestalo. Musíte mi to smysluplně objasnit, jinak spolu nemáme co mluvit.“

„Pane, váš podnik patří mezi menší a proto má jistě co dělat, aby se ubránil velkým výrobcům v okolí. Vypadám jako prostý a nevzdělaný emigrant, ale měl jsem doma dost času a impulsů k přemýšlení o tom, jak je zařízen náš i váš svět.“ „Nemám za sebou rodinu a nemusím se kvůli tomu ponižovat a přijímat jakoukoliv práci za peníze, za které by váš krajan ani nehnul prstem.“

Majitel zemědělského podniku chvíli koukal na toho marokánce v tradiční vlněné kutně a v hlavě se mu střetávala výhodnost nabídky a myšlenka na nějaký podraz. Nakonec si řekl, že tím nic nezkazí a kývnul na Darímovu nabídku. Pak ale prohlásil „Nemohu Vás zaměstnat bez zaplacení. To by mně úřady dohnaly za otrockou práci. Plat si po sklizni můžete odebrat nebo jej darovat, jmenujete se přece Darím, že? Ha, ha“ Zasmál se svému vtipu.

Darím podepsal papír o bezpečnosti práce a zodpovědnosti za škody, které by mohl při práci způsobit a jeho první opravdové zaměstnání na španělské půdě se stalo skutečností. Byla mu určena práce sběrače melounů s nástupem ihned. Vyfasoval rukavice a čekal na traktoristu, až se vrátí z pole s další várkou melounů.

Jen byl dovezen ke skupině, zapředl se sběrači, jak už bylo jeho zvykem, rozhovor: „Stalo se vám, že někoho bez příčiny vyhodili?“ „Ano“ odpověděla mladá dívka. „Můj otec je mnohomluvný muž a často komentoval tempo sbírání“ „Po týdnu mu majitel odmítl dát další práci a svedl to na přebytečnost. O jeho upovídanosti věděl kromě nás ještě traktorista“

Darím odložil meloun na valník, pokýval hlavou a dodal: „Vím, že v tom mohl figurovat náš traktorista, ale nesuď předčasně. Podmínky jsou nastaveny tak, že pokud by neurčil někoho ze skupiny, sám by byl nahrazen. Nezlobil bych se na něj. Platí za to svou neoblíbeností. Krom toho jsme bez důkazů. Nepotvrdím to.  „Dobře, že jsem byl zaměstnán u vás, vím, že budu možná příští exemplárně propuštěný . Dokážu s tím žít a nebojím se. Při té příležitosti se může leccos vyjasnit. Na čas tak ochráním někoho z vaší skupiny“

Jeden sběrač se ho zeptal:  „Jak to že se nebojíš? Nebudeš si moct koupit jídlo a v tomhle světě není zvykem hostit tuláky.“

„Jsme řízeni a ovládáni našimi touhami a potřebami. Svět práce byl postupně nastaven tak, aby se mu někteří mohli vyhnout. Tím z vaší práce ujídají. Tu moc jsme jim dopřáli my.“ Darím ukázal rukou na vzdalující se valník a řekl: „Ujíždí nám výdělek, nechme to na večer, zatím zkuste přijít sami na to, proč nemám strach z propuštění.“

Do ubytovny je valník přivezl ve chvíli, kdy se slunce klonilo k západu. Čekala na ně výborná Paella a stolní víno. Spolu s nimi zasedli ke stolu i příslušníci druhých dvou skupin, celkem asi 18 lidí. Mluvčí Darímovy skupiny po chvíli povstal, zacinkal nožem o sklenici a nahlas přivítal nového člena. Při představování předeslal, že jim Darím při práci předložil hádanku, proč se nebojí být vyhozen a bez práce. Hned sám vyslovil domněnku, že má asi dost peněz. Hned po něm vyskočila dívka a řekla: „Asi nemá nikoho, koho by živil. Že je to tak?“

Darím se usmál, vstal od stolu a chvíli se rozhlížel po opálených tvářích svých kolegů. „Přátelé, rád jsem tu s vámi, ale dlouho to nevydrží. Ne že bych měl toulavé boty, ale většinou se dostanu do sporu s lidmi, kteří vám práci dávají.“ „Už to, že vám někdo práci zadává, je špatně. Sami byste si měli určovat, co a jak budete konat.“ 

„Pravdu má tato dívka. Nemám zodpovědnost za nikoho blízkého. Už dávno jsem si naložil na svá bedra tíhu celého světa a ten nepotřebuje živit penězi. Miluji život a respektuji lásku, a proto jsem na cestě sám. Nemohl sem do toulání zatahovat rodiče, ani ženu. Jejich vztahy ke mně jsou závazkem, který pominul.“ Darím se napil vína a pokračoval:

„Málokdy uvidíte chudšího člověka než mne.“  „V tuto chvíli nemám žádné peníze, ale nechybí mi. Jen se podívejte. Mám vše, co potřebuji, jídlo pití i ubytování. Zjistil jsem, že peníze nepotřebuji. Dojímá mně vaše chudoba i bezvýchodnost vaší situace, ze které máte jen dvě možnosti úniku. Stát se přisluhovačem vedení a ztratit svou čest za více peněz, nebo odejít tam, kde se uživíte sami a na svém.“

„Jak jsem poznal, není na tomto světě jiná možnost. Jsou lidé, kteří se nejprve zaprodají a pak si svůj sen zkusí realizovat. Koupí si kus pole a domek. Platí za to svědomím. Kdo z vás je schopen dočasně uzamknout své srdce a ostatní nechat v bídě? Nikde není zajištěno, že vás i o tuto polnost někdo v budoucnu nepřipraví, neboť procesy koncentrace půdy, nařízení vlád a technický rozvoj nás přesahuje.“  

Do Darímova proslovu skočil předák se slovy: „Chmurný obraz jsi vytvořil z naší budoucnosti. Jestliže se nebojíš o existenci, jistě máš pro nás radu jak z toho vybřednout.“

Darímova postava i obličej se začaly ztrácet v postupujícím šeru. Záře lampy z osvětlené ubytovny kolem jeho hlavy vytvořila nezamýšlený efekt svatozáře. Když promluvil, zaznělo to v nastalém tichu s lehkou ozvěnou.

„První příčinou našeho podrobování je žádostivost. Chceme se mít lépe, chceme mít to, co druzí, jsme ochotni se za to ponížit a dělat věci, které bychom nemuseli. 

„Druhá v pořadí příčin naší bídy je závist. On má lepší práci, on má více peněz. Poměřovat svou spokojenost druhými lidmi je chyba, odvozená ze schopnosti se učit.“

„Třetí a nejtěžší z našich slabostí je strach. Strach z hladu, zimy, smrti. Ten je příčinou našeho otroctví. Potlačit strach je nejtěžší.“ „Jak se zbavit těchto závislostí, neumřít a prožít pěkný život?“

„Dobrá rada je drahá.“ „Nemyslím tím peníze“ Jen řeknu, čeho se budete muset zbavit.“

„Je to naděje. Naděje, že se budete mít stejně dobře jako majitel této farmy, nebo ještě lépe. Že vyhrajete velkou částku peněz. Že vás potká štěstí v osobě bohatého nápadníka nebo vdovy“

„Naděje vás zavedla na tento kontinent, na němž byl vyzkoušen princip okrádání o podstatnou část vaší práce a z něhož byla nerovnost a kořistnictví exportováno do celého světa.“ „Zbavte se naděje, že budete bohatí a ztratíte strach, žádostivost i závist.“ Odměnou vám bude vědomí, že zachraňujete svět“ „Hodnoty, které po takovém rozhodnutí vyplavou na povrch vaší duše, vám přinesou radost a klid.“

„Podstatou vší bídy je v přivlastňování prostředků k životu lidmi bez svědomí. Prostředků, které dříve patřily všem. Na prvním místě jste byli okradeni o půdu. Od toho se pak odvozovalo vlastnictví surovin, vody a všeho ostatního. Jednou nastolená nerovnost, generuje další. Vlastnit půdu je totéž jako vlastnit vzduch.“ „Ale dost již mudrování. Bavme se, pijme a radujme, že nemusíme pracovat v noci a zbývá nám čas na odpočinek.“

Druhý den ráno, už před probuzením, stál nad Darímovým lůžkem předák. Když se Darím probral, podával mu  bankovku se slovy: „Pane, majitel si nepřeje, abyste setrvával v naší komunitě. Uvědomil si, že člověk bez závazků nemůže být dobrý pracovník a jako odškodné za odstoupení z pracovní smlouvy vám posílá tyto peníze.“ 

Darím pokýval hlavou, vesele pohlédl na hlouček včerejších přátel a neodpustil si poznámku: „Zdá se, že se dá buřičskou řečí vydělat tolik, co poctivou prací za týden, ale není to na dlouho. Někdo se podle mých slov zařídil tak, jak jsem nezamýšlel. Máte mezi sebou člověka, a není to traktorista, který přijal morálku ničitelů světa. Brzy se projeví a bude povýšen“ „Nikdy nebude šťastný. Nezapomeňte, máte svou čest a to je víc, než kdy bude mít on."   

Slunce se teprve chystalo překonat obzor. Darím popadl svou velkou mošnu a vyrazi za sluncem po cestě navlhlé od ranní rosy. Svobodný z rozhodnutí majitele, opouštějíc otroky vlastních tužeb, do jejichž myslí zasel semínko neklidu. Chystal se další bezoblačný den.