Označen a vinen
31. 10. 2011 20:41:06
To jste si pomohl, co? Osopil se na mne z dálky rtuťovitý důchodce.
Vzal jsem si totiž v supermarketu přepravku, z košíku plného prázdných krabic, na potraviny, které už mi padaly z rukou. Přiblížil jsem se k vozíku a teprve u něj jsem spatřil i nějaké zboží, co jsem před tím přehlédl. Vrátil jsem pánovi přepravku a objasňoval, jak jsem vozík považoval za erární, kam zaměstnanci vyhazují prázdné obaly, ale bylo mi jasné, že už pána nepřesvědčím. Pro něj zůstanu hulvátem, který si bere z cizího. Nějak se s tím budu muset vyrovnat.
To je celkem běžné, že se z nějakého automatismu stanete podezřelými ze zlodějiny. Obchod se sportovním zbožím jsem navštívil s dcerou za účelem nákupu nějakých doplňků. Zatímco si dcera zkoušela v kabině jakési triko, uviděl jsem její batoh, odložený u jednoho věšáku. Uchopil jsem ho za poutko a zdvihl s myšlenkou na to, jak jí vynadám, že si nedává pozor na své věci.
"Neberte mi můj batoh!" zakřičela na mně šik slečna, na kterou jsem předtím z dlouhé chvíle se zalíbením hleděl. Moje breptání o podobnosti jejího zavazadla s dceřiným zavazadlem, jen zvyšovalo trapnost okamžiku. Dcera ho ssebou dnes neměla, takže žádný důkaz o mé bezůhonnosti jsem neměl. Tak rychle jsem z žádného obchodu ještě nevypadl.
Byla i chvíle, kdy už šlo do tuhého. Šel jsem tehdy skrz velké sídliště v ošuntělých šatech. Sbírali jsme kamení z pole, v rámci brigády, na kterou nás poskytl projektový ústav státnímu statku, v rámci utužování svazku pracující inteligence s rolníky. Mne a přísného pána s vlčákem, odděloval pás okrasných křovin. Volal na mně: "pojďte sem, ke mně!" Asi něco potřebuje, říkám si, a bezelstně se prodírám porostem. "A už vás mám! Půjdete se mnou!" Uchopil mně v podpaží a aby dodal svým slovům důrazu, pumpoval vlčáka k vzteklému vrčení. Pořád jsem nechápal a nakloněn ku pomoci, ptal jsem se co potřebuje. Dovedl mne do jedné z novostaveb a postavil před nějaké dveře. Po chvíli se otevřely dveře a desetiletá dívenka jen řekla. "To není on." Napjatá atmosféra trochu polevila. Zmohl jsem se na dotaz. "Tak doufám, že se dozvím o co tu jde?" Povídá; "sídliště obchází jakýsi "fantom" v modrákách a tmavé bundě, který zvonl na byty, krade a obtěžuje mladé dívky." Být kukátko ve dveřích víc zamlžené, nebo se více podobat onomu delikventovi, mám zaděláno na problém po celý život.
Z toho plyne poučení.
1. Neberte papírové krabice v supermarketu, nevíte, kdo si je přivlastnit před vámi.
2. Nezvedejte cizí batohy, může na nich ulpět vaše DNA.
3. Nechoďte v montérkách po sídlišti, mohli by jste být označeni za pedofily
A jestli si myslíte, že když nebudete dělat nic, tak nic nezkazíte, tak vězte! Je li vám souzeno být označeni, neutečete tomu.
Autor: Daniel Řehák |
pondělí 31.10.2011 20:41 |
karma článku: 14.21 |
přečteno: 1293x
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 322 |
Diskuse Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |
Diskuse Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 |
Diskuse Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 |
Diskuse