Politické strany jako cestovky do minulosti.

ČSSD jako cestovní kancelář do období, kdy stát se dal ufinancovat jen válečným strojem

ODS jako průvodce skanzenem raného kapitalismu střiženého klientelismem oligarchie.

KDU ČSL koněspřežka do středověku, kdy souručenství pravověrných vyhánělo strach ze světa modlením.

Do pravěkých hvozdů Rousseauovu návratu k přírodě, spíš zleva se vytrácející Strana zelených.

S Evropskými demokraty cestou pestrou Evropou do nebytí zapomenete, že byl nějaký program, kromě hurá tam.

SPO jako milá vzpomínková akce z devadesátých let na partu spolužáků už tehdy v penzi, co si naposledy zatančili odZemek.

TOP 09 červí díra přímo do roku 1999.

Dělnická strana? Kdy že se to fýrer narodil?

Koruna Česká? Už si ani nevybavuji, kdy jsme si ji  naposledy mohli někteří dát oficiálně na hlavu?

Věci Veřejné mi sice říkají jak, ale nechtějí mi prozradit čím a kým zastaví ten pád do černé díry.